JumpIn byla konference, které jsem měl tu čest zůčastnit se jako facilitátor. Konala se 12 - 14. 12. v Douale Měl jsem na starosti modul pro odchozí stduenty AIESEC, EPčka. Byla to paráda, zajímavá zkušenost, spousta srandy, spousta práce, spousta zážitků. Tady je pár momentů o které se s vámi chci podělit.
JimpIn was a conference on which I had the pleasure to participate as a facilitator.It took place on 12 - 14 December in Douala. I was responsible for outgoing students track - EPs. It was great, interesting experience, lot of fun, lot of work, lots of unforgettable moments. Here are some that I want to share with you.
Když jsem se rozhodl, že se pokusím svým kamarádům a všem kdo budou číst můj blog zprostředkovat a vyprávět, jak se žije v Kamerunu, jaké jsou zde rozdíly v porovnání s Evropou, neměl jsem tušení, co bude náplní mých krátkých postřehů. Dnešní příspěvek bude z trošku jiného soudku, než všechny předchozí. Něco, o čem se ani u nás moc nemluví a pokud ano, většina lidí tuto skutečnost bere na lehkou váhu. Něco, co je zde běžná součást života, která se týká každého, něco s čím se můžete setkat každý den. Dnes budu psát o HIV / AIDS.
Proč? Prostě cítím, že by se o této problematice mělo mluvit. Bude to znít asi zvláštně, ale iniciátorem tohoto článku byl pomeranč J. Včera jsem šel totiž do práce, a protože je tu pořád hrozné horko, občas si koupím pomeranč protože ani chlazená voda vás neuspokojí tak, jako on. Ten se tu jí jinak než u nás. Očistí se kůra, v jedné třetině se rozřízne a vy potom vymačkáte šťávu přímo do vašich osvěžení chtivých úst. Jako už mnohokrát, vybral jsem si 2 pomeranče, dohodnul cenu a prodavačka mi je nařízla. Když načínala druhý, přehnala to a řízla se do prstu, takže ten pomeranč vzala, dala na stranu a načala mi jiný, aniž očistila nůž. Sám jsem byl překvapenej, protože se stalo něco … „teď si uvědomuju, že to není až tak zvláštní a že to není poprvé“… spontánního, podvědomého. Něco jako červená kontrolka, která se vám rozsvítí v hlavě. !!! VAROVÁNÍ !!! Mozek, můj dobrej kamarád, mi ve vteřině vyhodnotil a připomněl spoustu faktů. Nůž, krev, moje potrava. Žena asi 30 let – v Kamerunu musí poslouchat svého manžela a je více vystavena riziku přenosu HIV. Prodává pomeranče – chudá, větší riziko že přišla do styku s HIV. DEJ SI BACHA!!!
V poslední době jsem se se spoustou lidí o HIV / AIDS bavil, znám lidi, kteří jsou HIV pozitivní a o nichž byste to neřekli, nepředpokládali (jaká hloupost a pošetilost soudit podle sympatií, že ten či onen člověk je zdráv nebo ne). Také jsem se účastnil konference a několika akcí na osvětu proti HIV / AIDS, takže vím, že pro kontaminaci je potřeba souhra několika faktorů.
Kvalita – viru, který zaútočí na váš obranný mechanismus
Kvantita – dostatečná koncentrace viru v … krvi, slinách, ostatních transmisních tělních tekutinách
Cesta – pohlavní styk, zranění
Nevím, jestli vůbec byla nějaká pravděpodobnost, pokud ona ženy byla infikována, že bych při snězení pomeranče virus získal. Myslím, že ne. Pokud ano, tak opravdu mizivá, nepatrná. Ale i tak, není třeba riskovat, takže jsem většinu pomeranče odříznul (vlastním nožem) a zbytek snědl, protože opravdu, není třeba bláznit. Ale i tak, tenhle pomeranč mě přiměl k přemýšlení o této problematice.
U nás se o HIV / AIDS moc nemluví. Děti a mladí lidé vědí, že je v České Republice malá šance být infikován a že je třeba se chránit a jak se chránit. Ale upřímně, ruku na srdce, kolik z vás si může být 100% jisto, že se jich tato problematika netýká? Myslím, že nikdo. Předevčírem jsem byl na přednášce o HIV / AIDS. Jedna dáma, ředitelka neziskové organizace, která se problematikou zabývá, řekla jednu větu, která se mi vryla do paměti. Ochranu a prevenci můžete začít v momentě, kdy víte, že jste zdrávi. Už o tom dlouho přemýšlím a nyní jsem se rozhodnul. Půjdu se nechat testovat. Je to tak správně, protože jsem se už několikrát zachoval rizikově a protože se chci jednou oženit a mít děti, chci vědět, že můžu a že neohrozím lidi kolem sebe.
Myslím, že každý zodpovědný člověk by to měl udělat. Protože nejhorší je nevědomost. I když nechcete, můžete zkazit život těm, které máte rádi, protože jste se báli znát pravdu. I já mám trošku strach, protože znát výsledek, pokud by byl pozitivní, by znamenalo velkou změnu v mém životě a protože vím, že riziko tu je. Ale i tak, když o tom přemýšlím, tak není důvod čeho se obávat. Na infekci HIV se dnes neumírá. Je to podobné jako když má někdo cukrovku, nebo Alergii. Prostě musíte změnit životosprávu, brát léky a do značné míry to ovlivní váš intimní život, ale i tak můžete mít děti, pracovat a žít.
Opravdu je zajímavé sledovat tyto rozdíly. U nás je přibližně 1000 lidí oficiálně infikovaných. Zatím.
V Kamerunu 5 % populace = 800 000 = každý jeden z dvaceti lidí. Když jdete po ulici, podíváte se nalevo, napravo, všude jsou spousty lidí. A vy nevíte, kdo je infikovaný, ale víte, že někdo určitě je. Zní to hrozně, že jo. Na druhou stranu, pokud nedojde k přímému kontaktu s krví, tak se nic neděje, takže… není třeba čeho se obávat a z HIV / AIDS dělat strašáka.
Byl bych rád, aby se každý, kdo si přečte tenhle článek, trochu zamyslel. Přemýšlel o sobě, o svých blízkých, o tom jak žije, co dělá a mluvil o tom se svými kamarády. A pokud to bude možné, změnil své chování a byl trošku zodpovědnější, pokud už není J.
When I have decided, that I will tell and intermediate to my friends and to all who will read my blog, how is life in Cameroon, what are the differences with Europe, I had no Idea what will be content of my short articles. Today one will be little bit different than all the others. Something, that isn’t discussed a lot in my country and if yes, most of people don’t consider it serious at all. Something, what is ordinary part of life here, concerning everyone, something what you can meet every day. Today I will write about HIV / AIDS.
Why? I just have the impression that we should discuss this topic. It will sound strange, but the initiator of this article was one orangeJ. Yesterday I went to the work and because here is terrible hot, time to time I buy some oranges, because even cold water can’t satisfy your needs as the orange.. Here, they eat oranges differently than in Europe. They peel only one or 2 mm of its skin. Than they cut it in one third and than you just squeeze fresh juice into your mouth. As already several times, I chose 2 oranges, agreed price and the street seller cut them. When she was opening the second one, she cut her finger. She throw out the orange she was cutting and without washing the knife she opened another one. I was surprised, because happened something … “now I realise that it is not so strange, because it already happened” … spontaneous, subconscious. Something like red warning light that starts flashing in your had !!! WARNING !!! Brain, my good friend in a second evaluated and reminded several facts. Knife, blood, my food. Women at about 30 years old – in Cameroon she has to listen her husband and is more exposed to the risk of being infected. Selling orange – she is not rich, higher risk. BE CAREFULL!!!
In last period I discussed HIV / AIDS problematic with several people. I know some who are positive and you would never even think it about them (which stupidity and naivety to judge on the base of sympathies, whether someone is infected or not). I have also attended one conference and few events dealing with this topic, so I know that for being infected it is needed combination of several factors.
Quality –of virus, that attack your defence system has
Quantity – concentration big enough in blood or other human stuff.
The way – direct contact of blood or sex
I don’t know, if there were some probability, if the woman were infected, that I would got the virus by eating my orange. I don’t think so. And if yes, the probability would be really small. But even in that situation, it is not necessary to take the risk, so I just cut of big part of the orange (by my own knofe) and the rest I eaten, because I wanted the orange and there is no need to become crazy. Well, that orange made me to think about this problematic.
In my country, we don’t discuss HIV / AIDS enough. Children and young people know, that in Czech Republic is small chance of being infected and there is need to protect yourself. But honestly, how many of you can say and be sure for 100% that this subject doesn’t concern you? I think that none. The day before, I attended one conference about HIV / AIDS. One lady, director of one NGO that works in this domain said one thing that craved in my memory. The protection and prevention we can start do responsibly in the moment we know our state. I was thinking about it long long time already and now I have decided. I will get tested. It is correct like that, because I behaved several times risky and because one day I want to get married and to have children, I want to know that I can do it without menacing people around me I like.
I am convinced that every responsible person should do that. Because the worst is not to know. Even if you don’t want, you can menace life of people you like only because you were afraid to know the truth. Even me, I am afraid, because to know the result in case it will be HIV positive would mean really big change of my life and also because I know that there is some risk. But at the other hand, when I am thinking and reasoning about that, there is no need to be afraid. Today people don’t die, or can live long time being infected. Actually it is similar to glycaemia or strong allergy. Simply you have to change your living habits, take medicaments and it will influence your intimae life a lot, but even with HIV you can have children, work and live.
It is really interesting to observe those differences. In my country are approximately 1000 out of 10 milion people officially infected? For now! In Cameroon it is 5% of population = 800 000 = one out of 20. When you walk down the street, you just look at left and right and you see lots of people everywhere. You don’t know who among them is infected, but you are sure that some one is. It sounds scary, doesn’t it? Well at the other hand, if there is no direct contact with the blood or sex, there is no need to be afraid of HIV / AIDS.
I would love to that everyone who has red this article to think little bit. To think about himself, about his close persons, about his way of life, what is he doing and to speak about it with friends. And if it would be possible to change his own behaviour to be more responsible, if he is not already J.
Dnešní příspěvek bude takový oddechový. O víkendu jsem byl s pár známýma, trošku se pobavit. Oficiálně to byla welcome party pro Alexandru, praktikantku z Holandska, která přijela pár týdnů po mně. Scénář byl podobný, jako na mé welcome party. Společná večeře, opět výtečná „poisson brésé“. Potom se někteří vydali do centra, do klubu. Když jsme jeden našli, byl jsem docela překvapenej, protože se nelišil skoro ničím od normálních evropských diskoték. Parket, pohodlné sedačky a přítmí, uprostřed parket. Jediný rozdíl byl v tom, že tu nebyl bar, přeplněnej všemožným alkoholem. Protože tenhle klub byl v centru, bylo tam hodně „bílých“. Asi 6, což je opravdu výjimečná koncentrace. Celkem dobře jsme se bavili a tancovali. Protože je zvyk, že tu někdo hlídá věci a pití, řada přišla i na mě. Tak jsem v klidu seděl, odpočíval. Najednou se v protějším rohu zvedlo pár domorodých děvčat a jedna z nich si to namířila ke mně. Bylo mi jasné, co bude následovat. Nezmínil jsem ještě jeden podstatný detail. V tomto klubu bylo víc ženských než chlapů. A většina ve vyzývavých šatech, zkrášlené, jak jen to šlo. Jojo, je to tak. Má první zkušenost s prostitutkou. Říká, jestli si může přisednout, „tak si sedni“. A jak že se jmenuju. Tak jsem se slušně představil, jak mě to maminka s tatínkem učili. Ptám se, jak se jmenuje ona… „ a je to důležité?“, odpověděla. A hned se ptá, kde je moje přítelkyně. „Tancuje“ povídám. Tady jsem prostě musel zalhat, abych měl možnost poslat tuto nelakomou děvu pryč. Konverzace pokračovala v primitivním duchu ještě pár minut. Pak, naštěstí, Alex přišla, protože pochopila, kdo je má nová známá. Pak jsme se pár minut bavili ve 3 a nakonec ona diskotéková královna odešla. Alex mi řekla, jestli udělala dobře, že přišla. „Určitě“. „Já si to myslela“, odpověděla, „když jsem až z parketu viděla určité části dekoltu, které mají zůstat skryté… Upřímně, já jsem si toho vůbec nevšimnul. Potom jsme se všichni bavili dál. No, a protože je dobrým zvykem zůstat v klubu až do rána, protože venku je v noci nebezpečno, domů jsem se dostal až po půl 6. Byl to opravdu vydařenej sobotní mejdan.
The article of today will be easy. Last weekend I was with few friends, to have a fun. Officially it was welcome party for Alexandra, trainee from Holland who came few weeks after me. The scenario was similar as at my welcome party. Common dinner, again, great “poisson brésé”. After that some of us went to the city centre, to find some club. When we found one, I was little bit surprised, because there was almost no difference from the European ones. The only differences were, that here they didn’t have a bar, overcrowded by various kinds of alcohol. Because this club was in the city centre, there was a lot of “whites”. About 6, this is here really exceptional concentration. We have been dancing, having a fun. Here is common, that someone is guarding drinks and clothes, so it was my turn. I was sitting and having a rest. Then, in the corner in front of me, few girls stand up and one went to me. I was sure, what will it be like. I didn’t mentioned, that in that club were more ladies than men. Most of them wearing sexy clothes and with good make-up. Yes, you are right. This was my first experience with prostitute. She asked what is my name. So I introduced myself, how my mum and dad taught me. I asked politely, “and what is you name”. “Is it really important” she replied. And than next question, “where is your girlfriend”. “Dancing” I said. Here I just had to say lie, to have a chance to send this not stingy (mean) girl out. The conversation continued in primitive way for few next minutes. Than, thanks good :-), Alex came, because she understood who my new company is. We talked in 3 for next few minutes and than this disco queen left. Alex asked, if she did well, when she come. I said “definitely yes”. “I thought so” she replied, “when I saw from the dancing floor that some parts of her breast, which should better to be hidden, are not”. Honestly, I didn’t remark that. Than we all continued partying and having fun. And because here is a good manner to stay in the club until early morning, because during the night it is dangerous outside, I came back home before 6. It was really good Saturday night.
