A co děti / what about a children

Několikrát jsem se tu bavil o rodině. Kolik dětí tady v průměru rodiče mají. Je to jedno z témat, které mi připadá zajímavé, a proto se o to s vámi podělím. No co byste řekli, kolik? Odpověď zní, záleží na zvyklostech v rodině. Většinou je to prý kolem 6 a 7. Existují však případy, které nejsou výjimečné, kdy mají rodiče i 10 a více potomků. Méně časté je 2 a zcela zřídkakdy 1. To je prý opravdový risk. Ptal jsem se proč „tolik moc“. Převládá zde prý názor, že pro ženu je požehnání to, že může mít děti. A pokud je schopná je mít, tak je má. Čím více, tím lépe.

Už i dříve jsem přemýšlel, co je v životě opravdu důležité. Co je to pravé štěstí? Je to dobrá práce, kdy si vyděláte, můžete si jezdit na dovolenou, užívat si poslední technické vymoženosti a vychovat 1, max. 2 děti, protože na ně nemáte čas? A co když je to naopak? Co když štěstí spočívá v tom, mít kolem sebe rodinu, lidi, kterým věříte a důvěřujete, lidi které máte rádi, se kterými se bavíte a sdílíte dobré i zlé? A co po nás jednou zůstane? Barák, který se jednou rozpadne, nějaký kód ve formě nul a jedniček na účtu v bance, nebo to co jsme dali lidem kolem sebe? Zážitky, výchovu, zkušenosti. Každý má určitě své vlastní priority. Já jsem vždycky chtěl kluka a holku, ale teď si tak říkám, že by mi vůbec nevadilo mít víc dětí. Samozřejmě za určitých podmínek… Tak jen takový malý podnět k zamyšlení J.

Several times I was talking here about a family. How many children in average parents used to have here? It is one of topics that seems to me be interesting, so I will share few thoughts on that with you. So, what would you say, how much? The answer is, it depends on family habits. Mostly it is 6 or 7. They are some cases that are not so exceptional, when parents have 10 and more children. Less often are cases with 2 and really rare with 1 child. That would be really “risk”. I asked why “so much”. The major opinion is that it is blessing for a woman to have more children. And if she is able to have them, they have them. The more, the better.

Already before, I was thinking what is really important in the life. What is the real happiness? Is it good job with good salary, you can travel, enjoying last technical inventions and to rise one or maybe 2 children, because you don’t have enough time? And what if it is contrary? What if happiness is in having a family around, people that you can trust, people you like, with whom you are having fun, you are sharing good and bad? And what will stay here after us? A house, that will fall down one day, some code of zeros and ones at the account in the banc, or what we gave to people around us? Experiences, education, and so on. Everyone has his own priorities. I always wanted 1 boy and 1 girl, but now I think that I wouldn’t mind to have more children. Well, if certain conditions are fulfilled, that is sure. So it was just a small input for your thoughtsJ.

Welcome party :-D

V sobotu jsem byl oficiálně přivítán v Douale. Welcome party se zkládala ze dvou částí. První byla večeře v restauraci, ale protože vevnitř byl hic tak pod širým nebem - měli jsme grilovanou rybu s hranolkama, oparvdu vynikající. Před večeří jsem měl krátkou prezentaci o ČR. Po této večeři jsme šli do jednoho klubu na Rue de la Joie. Je to v podstatě pár uliček, kde jsou jen kluby, diskotéky, bary, pouliční prodejci jídla a spousta happy girls a pár happy boys, jak mi bylo vysvětleno (určitě nemusím vysvětlovat o jaké "happy" se jedná). Vstupné se zde platí úplně jinak než u nás. Nejdříve je nutné se dohodnout s vyhazovači, kolik lidí pustí do klubu pokud si koupíme lahev Wisky. Poté je vstup "zdarma". My jsme jako parta vyjednali jeden podnik, ale když viděli, že v bandě jsou dva běloši = peníze, tak chtěli navýšit cenu. Tak jsme nakonec změnili klub. Bylo to tam v pohodě. Skoro jako u nás. Jen muzika byla Africká a ne Americká... Co mě překvapilo byl fakt, že tady si opravdu všichni užívají jeden styl tance, kterému se hovorově říká Colé Colé - pro nefrancouzštináře volně přeloženo, slepení slepení. Existuje ale určitě více způsobů. DJ hrál pěkně podle zemí. Muziku z Nigérie, Kamerunu, Pobřeží Slonoviny... a na každej byl jinej taneček. Na všechny Colé Colé ;-). Domu jsme se dostali, až když bylo Půl 6 ráno, takže mejdan jak se patří.



On Saturday, I was officially welcomed in Douala. The Party consisted of 2 parts. First was a diner in restaurant. We had grilled fish with chips (but not that, excuse me, English fish & chips. This was 100x better). And some beer, that is sure. Before the diner I had short presentation on Czech Republic.After the diner we went to the "Rue de la joie" which is few streets where are only clubs, pubs, discos, street sellers of food and lots of happy girls & some happy boys (I think I don't have to explain what kind of happyness they are enjoying). The entry here is paid completely differently than in Europe. Firstly it is necessary to agree with the guard, how many people they will allow to entre to tho club if they will buy a bottle of wisky. Than, the entry is "for free". We as a group of friends negotiated one club, but when the guars saw, that in the groupe are 2 white = money, they rised the price, so we changed the club. It was pretty good there. Not much different from ordinary european dancing club. Just music was different. African, no Americanised commercial stuff. What surprised me was that everyone here enjoys one type of dance generally colled Colé Colé - for non french speaking really really really close. Much more than in US RNB videoclips. But definitely, this was not the only dance. DJ played several types of music. From Cameroun, Nigeria, Ivory Coast... and on every one there is different way of dancing. But for all of them, Colé Colé :-). We got home at half past 5, so I can honestly say, that it was relly great party.

Věříš??? / Do you believe???

Jednou z věcí, která je hodně odlišná od toho, co je v ČR je religiozita zdejších lidí. Myslim si že velká většina domorodců jsou opravdu věřící. Například včera mě pozval jeden kamarád k němu domů. Byl to skromnej, klučičí pokoj, ale co mě překvapilo a co bylo jiné než u nás ,krom plakátu modelky v bikinách,kterou jsem ještě neviděl, byl obrázek Ježíše na stěně a na něm růženec. Lidé tady jsou opravdu věřící. Hlavní náboženství jsou 3. Jsou zde křesťané, muslimové a animisticky naladění věřící. A pak řada menžích, roztroušených církví. Dnes jsem měl zajímavou diskusi s jedním knězem,kterého jsem potkal na cestě z Tripoli do Doualy. Bavili jsme se o náboženství. Ptal jsem se ho na věci, týkající se víry. Např. proč jednotlivé církve uctívají Ježíše, Panenku Marii, spoustu jiných svatých, když to jsou jen nástroje boží vůle, pokud bůch existuje. Proč uctíváme nástroje a ne příčinu. Jídlo a ne kuchaře, stůl a ne truhláře? Ptal jsem se ho, co si myslí, proč je křesťanská církev aktivní jen 2000 let. Jak se dívá na katolickou církev vedenou papežem, když je to spíše politicko-ekonomická organizace než zprostředkovatel víry. Ptal jsem se ho, jak se dívá na ostatní náboženství, protože řekl, že "bůh" si vyvolil jednu dinastii, ze které vzešel Ježíš, aby demonstroval svou přítomnost. Po té, co jsem viděl film Zeitgeist, jsem měl spoustu dalších otázek, ale připadaly mi až moc troufalé, tak jsem se spokojil s tím co mi řekl. Musím uznat, že jsme mluvili asi 2 hodiny a vše dávalo smysl. Tím chci poukázat na to, že víra pro lidi v Kamerunu, potažmo v Africe není jen organizací či zvykem. Oni jí opravdu žijí a věří v boha. Mohlo by se zdát, že je to logické, v momentě, když vidím, jak tu žijí v porovnání s námi, že se upínají k jakékoliv naději. Dalším velkým rozdílem je, že si váží toho co mají a žijí v pokoře. Možná, protože jim nic jiného nezbývá, možná protože to tak opravdu cítí. Ale na druhou stranu, co když mají pravdu??? Odpověď určitě nechám na každám z vás, abyste si našli vaši vlastní.


One of things, that are really different from Czech reality is religiosity of local people. I think, that most of local people are really believing in god. For example yesterday I got an invitation from one friend of mine to visit him at home. It was pretty simple boys room, with one really different thing. On the wall there wasn't only one model in bikini, but also picture of Jesus and a cross. People here are really believing. There are three main religions. Christianity, Islam and Animism. And than few local religious. Today I had really interesting discussion with one priest that I met on the way from Tripoli to Douala. We have been talking about religious (mainly Christian one). I was asking him on things concerning believe. For example, how do he sees fact that often, the churches are praying Jesus, Maria, lots of saint people, when they are only tools of goods will, if there is one. Why do we pray tools and not the reason, the cause. Why food and not a cook, why table and not carpenter? I asked him, what do he things why is Roman Catholic church active only 2000 years, when Bible is much older. How do he sees Catholic church leaded by the Pope, when it is more likely politic-economical organisation than intermediaire of believe. I asked, how do he sees other religions, because he said that "god" chosen one dynasty from which Jesus was born as a demonstration of his presence. After I saw film The Zeitgeist, I had lots of other questions, that seemed to me too much, so I was OK with what he told me. I have to admit, that we were talking 2 hours and everything what he said made sense, or at least logic. By that, I just want to show, that to believe is for cameroonian people, or African people not only a habit or organisation. They are really living and believing in god. It could seem, that it is logic, in the moment when I see, how they are living here in comparison to Europe, that they tend to any kind of hope. Other big difference I see in their appreciation of what they have and that they live in submission. Maybe it is because they have no choice, maybe because the really feel it like this. At the other hand, what if they are right??? The answer is up to each one of you, to find it for yourself.

Pár postřehů odjinud / few remarks from elswhere

Už jste se někdy zamylseli, jak by se žilo, kdyby nebyly všechny ty vymoženosti jako MHD, supermarkety, fabriky za velkou zdí, kam lidé chodí vykonávat aktivitu a nebo se zašívat, aby si pak mohli koupit "pár" zbytečností??? Tak schválně... místo MHD se tu používá motorka a auto. Je to za jednu cestu levnější než MHD u nás. Moto taxi nebo klasik taxi vás odvezou kam si zamanete. Ale zapomeňte na to že v taxíku pojedete sami.V průběhu cesty lidé vystupují a nastupují, často sedí na předním sedadle spolujezdce 2, na sebe namačkaní neznámí lidé. Baumaxy, supermarkety, hypermarkety, megamarkety nahradili pouliční prodejci (nebo spíš ještě nebyly vytlačeni). Na ulici najdete vše. Od autoopraven na chodníku, přes železářství, potraviny, oděvy, boty, ... prostě všechno. Na první pohled hrozně šokující, ale lidé tady žijí a vůbec jim to nepřipadá divné. A jen tak mimochodem, neznáte náhodou někoho z odborů, kdo si nedávno stěžoval na podmínky práce? Hle, výrobna ratanového nábytku "Pod Širákem". Možná některý z těchto kousků krášlí i vaše hnízdečko. No a radši se ani neptejte kolik stojí tady a kolik jste za ně zaplatili vy. Tak tohle bylo jen pár postřehů, o které jsem se s vámi chtěl podělit.

Have you already thought about, how would the life be without all that ordinary things as public transportation, super marktes and factories behind a high wall, where are people working or killing time for getting money to buy "some" of that unimportant thigns??? So for example, instead of public transport people here use moto taxi or classic taxi, that will take you wherever you want. But forget about being alone in the taxi. People are getting in and getting off and often you will sit on the front seat with some unknown person, closer much more than sometimes with your partner used to be. These supermarkets and hypermarkets still didn't pushed out the street sellers. Actually on the street you can find everything. From the car repairing places, food, clothes, furniture, to hairdresser. For the first time it is really shocking, but people here are just living like that and they don't see anything wired about that. And just by the way, don't you know someone from labour union, who was complaining about working conditions? So just for inspiration, here is ratan furniture craft "Under The Sky". Maybe, some of these pieces figures in you sweet home. Don't ask how much they cost here in comparison how much you paid for them you. Well, these are only some of my remarks that I wanted to share with you.

Tak takhle to vypadá, když je člověk na procházce po městě s kamarádama a objeví cukrovou třtinu (to je to co mam v puse a v pytlíku ;-) ) Pak jedna fotka u památníku francouzským vojákům, bylo po dešti a to docela silnym no a ta třetí, to je z toho obědu, který jsem zmiňoval


So that it looks like when a man on a walk in the city with friends find a sugar cane (it is the thing in my mouth and in the sac. Than a photo at the monument of french solders and after lunch discussion with friends.

Tak Konečně je to tu. Pár foteček. Tyhle první jsou z mého výletu k jedněm známým. Pozvali mě totiž na oběd :-) Ta první, to je alej u cesty. Pak malej banánovník a v pozadí sloup elektrického vedení. Potom ještěrka ze zahrádky (ne ze zoo) a takovej zahradní keřík s Papayou.

So finaly some pictures. First one are trees along road. Than a banana tree and at the background pile of electricity. Small lizzard from garden and Papaya tree from the same garden.

Kamerunské bohatství / richness of Cameroon

Dneska je to můj třetí den a už jsem objevil pár věcí, které můžou být považované za bohatství Kamerunu. Jednak je to jídlo. Zatim jsem ochutnal pár věcí, ale všechyn byly strašně super. Asi největší zážitek byly americké brambory s masem a banánem - všechno orestované a delikátní. Samozřejmě nemůžou chybět ani ryby. Většinou vařené s hodně pikantní omáčkou. Jako přílohu si dávají rýži, špagety a občas i brambory.
Největší výsadou je ale asi povaha kamerunců. Ještě jsem neviděl takové nadšení do podnikání a vůli dělat něco se svým životem. Zatím každej, koho jsem potkal na sobě pracuje a snaží se jak může aby se měl dobře. V pátek jsem byl s lidma z AIESEC na schůzce s jednou společností, která se zabývá propagací podnikání a jeho podporou. V porovnání s náma, lidé tady nemají skoro nic, ale snaží se a jsem si jistej, že kdyby měli dostatek možností a kapitálu, tak by jejich ekonomika rostal mnohonásobně rychleji než u nás.
Připadá mi až směšné to věčné stěžování čechů, že se mají špatně, že zase o korunu zdražili rohlíky. Tady neexistuje nic jako přídavky na bydlení, na děti, na živobytí, nic. Jsme zpohodlnělí a nevážíme si toho co máme, protože to bereme jako samozřejmost. Bylo by dobře, kdyby mohli Evropané vidět na vlastní oči ten rozdíl. Ne víc než 8 hodin letu a realita je úplně odlišná. Třeba bychom se pak chovali trochu jinak.
Takže co prozatím vidím jako největší bohatství - tu vůli, snahu, pracovitost a schopnost radovat se ze života. To Evropanům chybí.

Today, my third day in Cameroon. I think I have already discovered some of the richness of Cameroon. Firstly food. I have tryed several dishes and all of them were really delicious. I liked the most fried potatos with banana and meet. It was just amazing. Then fish, with really spicy sauce and rice or spagety.
But I think, that biggest strong point of Cemeroonians is their mentality. I have seen never before such an entusism and will to change the things. People here are really working hard to have a better life. They take every possible opportunity to improove their lives. In comparison with us, here, they don't have almost nothing. I think, that with the ressources, especially financial to really invest and with enough working opportunities, the economy would grow much faster than in Europe.
It seems to me kind of funny, the neverending complains of czech people. The price of rolls increased again of few crowns. Here, they don't recieve nothing like contribution from gouvernement for living, housing or children. They don't get nothing just like gift. We have used to some standard, that is really high, we don't apreciate it and we compalin all the time. Simply we got lazy and we want to have life still more and more comfortable. I would love to see Eurepeans to be able to feel and see the difference by them own. Maybee then we would behave littlebit differently.
So what I see as biggest richess of Cameroon? For now it is the will, the effort, workingness and ability to enjoy life and be happy.

První zážitky z Doualy / First impressions from Douala

Takže po příjezdu do Doualy - dnes ve 3 hodiny ráno, bylo po dešti, ale stejně pěkně horko. Zatim to není tak strašné, bude to asi horší. Teď je přes den 25-28 stupňů.
Zatim jsem viděl jen město z taxíku. Těch pár věcí, co si pamatuju, jsou obrovský krátery na ulici, víc jak metr hluboké. Pak taky malé, polorozbité domy, což se tu dalo očekávat. Na druhou stranu, lidé jsou tu přátelští. Teda, zatim jsem se potkal akorát se lidma s AIESEC.
Celkový dojem je dobrej.

so after lending in Douala - today at 3 am, it was after the rain, and still pretty hot. But still it is not the highest temperature, si it is quite OK. 25 - 28 degrees.
Well, I saw the town only from the night taxi. So only things I remember are huge holes in the streets, like more than meter deep and small houses, not well maintained, which can be expected here. At the other side, people here are friendly. I have just met the AIESEC members. So in general, the impressions are good. I will write more soon

Přípravy na cestu / Preparations for the jurney

Mohlo by se zdát jednoduché a snadné, připravit se na cestu do Afriky a v podstatě to i tak je. Stačí jen:
- očkování (žloutenky, žlutá zimnice, tetanus, vzteklina, břišní tifus, cholera, antimalarika, nějaká meningitída)
- najít si zemi, do které by se vám chtělo (já si vybral Kamerun)
- najít si letenku (pro mě s Afriquiah Airvays - Lybijská společnost...)
- zařídit asi 1000 formalit a nákupů
- dostat víza a odletět.

Ohledně víz, to byla docela zábava. Vypadalo to asi následovně:
- podíval jsem se nastárnky ministerstva zahraničních věcí. Zastoupení Kamerunu v ČR je v... Moskvě. Páni diplomaté měli málo času od roku 89 aby to změnili.
- když jsem tam volal, byl tam stále záznamník, který mluvil rusky. (ne anglicky ani francouzsky, což jsou oficiální jazyky v Kamerunu)
- Volal jsem tedy do Holandska. Tam to nešlo, potřeboval jsem rezidentní kartu
- Volal jsem zpět do Moskvy - po 10 odposlechu elektronické verze ruského flašinetu jsem pochopil, že změnili tel. číslo. Řekli mi, že vízum si u nich můžu udělat, ale musím přijít osobně, protože pas se nesmí posílat poštou = varianta Moskva padá
- Volal jsem do německa - čísla na webu nebylo do německa ale do Toga... = Německo padá
- Volal jsem do Francie - Ambasáda, Generální konzulát v Paříži i v Marsej, pořád obsazeno...
- Volal jsem do Belgie - vízum bych dostal, musím přijet osobně. Po druhém telefonátu pro ověření, že mám vše potřebné mi doporučili Paříž.
- Volám Francii - stále obsazeno (celý den....) = Francie a Belgie padá
- Poslední naděje, Anglie (odlétám z Londýna, už mám letenku) ... v Anglii překvapivě žádný problém :-D
No a dnes, 1. 10. 2008 jsem si vyzvednul své vízum.

Upřimně, toto bylo jen zestručněné popsání procesu zařizování. Ale co, taky dobře, aspoň se člověk něco naučí ;-)