Víkend před Vánocema a víkend po JumpIn jsem byl pozvanej kolegama na pohřeb. Zní to zvláštně, ale oni mysleli, že by se mi to mohlo líbit a měli pravdu. Byl to opravdu zážitek. No, nejednalo se o pohřeb, jak ho známe u nás. Byla to druhá část pohřbu, kdy se členové kmene Bamileke, který je původem ze západní provincie, loučí se zesnulým a dávají poslední sbohem nebožtíkově duši. Jednalo se o zástupce šéfa vesnice, dědečka jedné kamarádky mých kolegů.
Cesta tam byla opravdu zážitek. Autobus obrovskej, ale sedadla úzká, místo na nohy žádné, klimatizace neexistující, teplota když byl autobus v klidu přes 40 stupňů (a byl v klidu přes hodinu a půl). Za námi seděly 2 jednoduché mladé ženy, pravděpodobně prostitutky, které od 11 do 2 v kuse křičely. Výjimečné bylo slyšet slušné slovo. Tady se opravdu potvrdilo, že s hloupým člověkem se nedá nic dělat, jen ho ignorovat a doufat že to co dělá, ho přestane bavit.
Ráno jsme dorazili na místo do Bandjoun. Oproti Douale bylo v horách příjemných 15-20 stupňů. V 6 přistoupila dáma s občerstvením. Co byste si dali k snídani? Třeba pečenou divokou krysu? Ne, nedělám si srandu. Nevypadaly špatně a prý chutnají jako divočák… nejdřív jsem váhal, pak chtěl ochutnat, ale nevyužil jsem šanci, tak snad příště.
Sobota ráno, Cílová destinace Baffan. Vesnička v kopcích. Prašná cesta, domy z nepálených cihel, bez tekoucí vody, a většinou i bez elektriky. Často taky bez nábytku, betonová podlaha je de luxe… prostě taková normální vesnice. Přišli jsme skoro na vrchol kopce, kde byl rodinný dům, kde jsme připravovali, jedli a spali. Něco málo 
jsme pojedli, pak pomohli nanosit vodu. Teda, kluci by nejradši seděli, ale když jsem viděl, že ženský pracujou, tak jsem se taky nabídl no a strhnul ostatní. Pro vodu se chodilo do potůčku. Prvně jsem viděl kávovník a jak se na vesnici suší kafe. Vařilo se v obrovských kotlích na otevřeném ohni. Zajímavé bylo asistovat při zpracovávání obřadního kůzlete a prasete. Nebylo to jako u nás. Zvíře se nejdříve obřadně podřízne, nechá vykrvácet, pak se opálí srst, vykuchá se a porcuje se až později. Začalo se smrákat, jak je v Africe dobrým zvykem, večer vypnuli proud. Bylo to docela fajn. Seděli jsme kolo ohně, jedli, popíjeli, povídali, byl skoro nov, takže nebo poseté hvězdami, paráda. Taky jsem si užíval zimu a opravdu že byla kosa. Venku mohlo být něco kolo 12 stupňů. V 10 jsme šli všichni spát. Já vyfasoval útulné místečko na rohoži z palmových listů mezi dvěma chlapama L, no ale co, zkušenost to byla dobrá. O to víc jsem ocenil, když jsem se vrátil domů a vyspal se ve vlastní posteli.
Ráno jsme dokončili přípravy na slavnost. Došlo dřevo, tak jsme byli ve vesnici pro pár otepí. Jedna z vnuček nebožtíka mě vzala do „chefferie“ což je speciální stavba sloužící k obřadům. Její děda byl pohřben v předsíni. Po nějakém čase bude přemístěn a jeho lebka bude uložena do země v hlavním sále k ostatním lebkám předků. Říkala, že když má někdo z rodiny nebo z vesnice starost či trápení, tak přijde, obětuje jídlo, olej, nápoje, co kdo má a pobaví se s dušemi předků. Prý to funguje. Pak jsme si s chlapama dali trošku bílého vína – bílé je opravdu bílé. Je to zkvašená ratanová šťáva. Nechutná nic moc, ale je v tom alkohol, tak to domorodci mají v oblibě. Pak si všichni oblékli uniformu – rodina, nebo určité skupiny lidí zde nosí oděvy ušité ze stejné látky, asi aby se všichni poznali a věděli kdo, ke komu patří??? K obědu jsme byli pozváni do pokoje, kde jsme spali. Stůl uprostřed s plno jídlem, židle pro hosty u zdi po obvodu. Najedli jsme se, jídlo se sklidilo a začalo se slavit. Paní mámy zpívaly a tancovali kolem stolu. Všichni se připojili. A co že zpívali??? „Nebožtík, to 
byl dobrák, to byl fešák, byl šikovnej, zodpovědnej...“ prostě chvalozpěvy. Když byla rodina spokojená s obsahem, přilepili zpěvačce pětistovku na čelo a všichni byli šťastní. Pak mi pán domu svěřil něco jako žezlo. Pár lidí mělo totiž tu čest mít v ruce zdobenou hůl vykládanou korálky a na druhé strany obalenou koňskou hřívou. Symbolika – odehnat duši zesnulého, aby měla klid. Slyšel jsem střelbu. První věc co mě napadla, někdo má hlad. Pak mi ale vysvětlili, že se střílí z podomácku udělaných zbraní, které vypdají jako kombinace bambitky a brokovnice aby se dalo duši najevo, že může v klidu odejít. Pak jsme šli všichni uniformovaní v průvodu na místo konání oslavy. Bylo tam tak 200 – 300 lidí. Uprostřed bubeníci na tamtamy a další hudebníci. Kolem nich tancovali ve spirále různě uniformované zástupy lidí. Všichni vybaveni buď holemi, prázdnými lahvemi anebo platili střelcům za ránu z bambitek. Tancovalo se dlouho. Pak přišel šéf vesnice se svým zástupcem a stejní reprezentanti sousední vesnice. Sedli si na svá místa a kochali se. Nakonec přitančily všechny děti zesnulého, které měly na hlavách klobouky z barevného peří, a ukázali se váženým 
šéfům. Nakonec šamani v maskách, kteří taktéž odtančili těsně před těmi čtyřmi směrem k chefferie, kde vykonali další obřady. Muzika skončila a stejně tak i moje zážitky. Museli jsme odjet, ale obřad pokračoval až do noci. Další tanec příbuzných, tanec bojovníků s mačetami a pár dalších aktivit.
Byla to opravdu výjimečná událost. Další zkušenost a zážitek do sbírky. Byl jsem spokojenej nejen protože jsem viděl a zažil něco nového, ale protože se mi povedlo změnit předsudky, nebo alespoň rozšířenou představu o bílých jako o líných boháčích, kteří neumí pracovat. Takže dovjnásobnej úspěch J.
Weekend before Christmas and a week after JumpIn I was invited by my colleges to the funeral. It sounds strange, well, they thought that I would like it and they were right. It was really experience. In fact, it wasn’t classic funeral how we know it it Europe. It was second part of the funeral, when Bamileke tribe members give last good bye to the spirit of the dead person. This man was second after chef of the willage, grand dad of one friend of my collegues.
The jurny was really something. Huge buss, but small seats, no space for legs, no air-condition, temperature when the buss weren’t moving vas more than 40 degrees (and it wasn’t moving more than one and half an hour…). Behind of me and my friends sat 2 young simple women, most probably prostitutes, who were shouting from 23 to 2. Occassionnally you could her a word that wasn’t rude. There was confirmed that with stupid person you can’t do nothing, just wait until he/she will stop enjoying what is doing.
Saturday morning, destination Baffan. Small village in the hills. Dusty road, houses from dried bricks, without tap water and mostly without electricity. In many cases also without furniture, concrete floor is de luxurious… simply, just a normal village. We climbed to the top of the hill, where was family house, where we 
slept and been preparing all stuff. We ate something, than helped to get some water to the house. Well, guys would prefer just sit down, but when I saw that ladies are working, I just offered help and the others joined. Water we got in small rocky stream 100m from the house. First time in my life I saw coffee tree and also how they dry coffee in the village. They were cooking in big pots on the open fire. Really interesting was to assist during preparation of ceremony goat and pig. It wasn’t like back home. Firstly, they cut the neck of the animal, leave to bleed out. Than they burn its hair on the fire, empty the 
organs from the belly and cutting to small pieces is done later. It started to get dark, and how is good habit in Cameroon, they cut the electricity. It was actually quite fine. We have been sitting around fire, eating, drinking, talking, it was almost no moon so sky crowded by brightening stars, it was wonderful. I have also enjoyed the cold, and it was really cold. Outside it could be about 12 degrees. At 10pm we went sleep. I got nice place on the floor on the kind of carpet done by palm leaves in the middle of two mans L, but well, experience it was interesting. The more I appreciated, when I came back to Douala and slept in my double bed, alone.
In the morning we finished preparation for the feast. The wood was finished so we had to go to the village get some. Than one of granddaughter of the dead man showed me “chefferi” which is special building serving to secret ceremonies. Her granddad was buried in first room. After some time he will be r
eplaced and his skull 
will be put into ground in the main hall of the building by skulls of other ancestors. She said, when someone from family or village has some problem, he just comes, make some sacrifice like food, oil, drink, depends, than have a chat with the ghost of ancestors. She said that it is true and that it works. Well, who knows??? Than back in the house I drink with guys some whit wine – white means really white – creamy, not transparent. It is fermented juice of the rattan tree. The taste isn’t nothing special, but there is some alcohol in there so local people like it. After that, everyone got dressed into uniforms – family, or particular groups of people here wear clothes made from same stuff to show where they belongs, probably. We have been invited for a lunch to the room where we slept. The table with food was in the centre and lots of chairs around the room. We ate, than they put the rest of food elsewhere and the party startedJ. Mamas started to sing and dance around the table. Everyone joined. And what they sang? The papa, he was good, he was nice, he known how to work, and he did good, responsible… to say how amazing the person was. When the family was satisfy, they put bank note of 500 CFA (almost 1 €) to the singers front and everyone was happy. Then, papa of the house gave me and to some more people traditional stick. It was decorated by small coloured pieces of plastic or glass at one side and hors neck hair on the other. The symbolic was to get the ghost of the man out from the village to give him rest and calm time. I heard shouting. First thing that come to my mind was, someone is hungry. But than I got the explanation that they are shouting form home made guns, to tell to the ghost that he can go. Then we went all in the line to the place of main feast. There was about 200 or 300 people. In the middle of the field were tam-tam players and other musicians. Around them were people dancing in the spiral or several kind of circles. Everyone had similar stick as I or bottles of alcohol (empty ones) or they have been paying to shooters to fire for them. The dance was long. Suddenly came chef of the village wit his assistant and chef and assistant of neighbour village. They sit down and watched dancing people. Than danced in all children of the dead man. The have had hats with coloured xxx (that stuff from bird wings and tales). At the end the shamans in the masks that were dancing as like the children in front of the bosses. Than danced in the direction to the “chefferie” where they did some secret ceremonies. The music stopped and with it my experience. We had to leave to get back to Douala not too late. That day was on the program also a family dance, warriors dance with machetes and some further activities.
It was really unique event, next experience and souvenir to my collection. W has happy, not only because I saw and enjoyed something new, but also because I have succeeded to change a little prejudice or at least really wide spread image of whites as lazy rich mans, that can’t work or don’t work. So, double successJ.
8 komentářů:
No tohle byl taky dobrej zážitek. Spíš to vypadalo jak 2 denní akce :-) akorát až na ten akt samotnej. A jak tam vypadají prostitutky? pozná to člověk nějak?
V podstatě to byla taková 2 denní akce :-)
Člověče, nevim jak si přišel na prostitutky, ale budiž... Jsou většinou ve městech, v klubech. Namalovaný, upravený, pěkný šaty, jen tak o 2 čísla menší, takže je vidět všechno a většinou za nějakej čas přijdou samy, když jseš bílej. Ale jinak, je tu rozšířená představa, že světlá kůže = hodně peněz, takže je spousta slečen ochotno se dobře vdát, nebo si začít něco s cizincem, no a když je dostatečně materiálně a finančně zásobí, tak budou ideální manželky do domácnosti a tak podobně. Tohle bych nenazval prostituce, ale vypočítavost, nebo spíš z nouze ctnost.
Aha...no právě jsi psal, že za tebou nejspíš seděli 2 prostitutky tak mě zajímalo jak to člověk pozná. Tady je poznáš podle toho, že stojí u nějaké frekventované silnice třeba do Německa nebo tak. To s tou vypočítavostí to chápu..proč ne. Kdo by nešel za vidinou lepšího živobytí. No je vidět, že si to tam užíváš :-)G
No jo, pravda... usoudil jsem podle toho, že 2 hodiny v kuse vykřikovaly, že se bude v autobuse pařit, a že si každá 2x skočí za 500 franků. Pak slevnily i na 200. 100 franků jsou 4 Kč... tak proto
Co? To jako, že by za jízdy busem udělali někoho "štastným"? hehe to je mazec. Ale zas za ty money jaké za to dostanou to se holky docela nadřou. Jak se tam mluví? Asi spíš francouzky což?
Většinou francouzsky. Ve 2 provinciích na západě se mluví anglicky, protože to byly anglický kolonie. No a pak občas lokálníma jazykama, je jich tu přes 200 v celym Kamerunu.
No naštěstí nikdo z chlapíků, kteří seděli kolem nich neměli dost kuráže aby zaplatili, nebo dost peněz, takže nakonec byl klid.
No kluci, když tak čtu vaši debatu o prostitutkách(viz. 4 Kč), tak mě polejvá horkej pot, když si představím,že by podobný podmínky panovaly tady u nás...... kolik úsílí by mě stálo vydělat si třeba na namazanej chleba;-D ufff
No to je pravda, ale když si vezmeš, že byly v dobrý náladě, normálně je cena přibližně kolem 200 Kč, pokud je to trošku na úrovni (ne že bych to už někdy zkusil...) takže to až tak strašný neni. No ale vydělat si na auto nebo baráček, to by se člověk opravdu nadřel...
Okomentovat