Výlet na sever / Trip to North

Po vyjímečně prožitém štědrém dnu jsem proži ještě vyjímečnější vánoční prázdniny. Místo pojídání cukroví, válení se u pohádek a užívání si zimy jsem se vydal na 3000 km cestu na sever Kamerunu a zpět. Jel jsem s Alex, její mamčou a sestrou Damiet.

Vyrazili jsme 26 ráno, protože nám bylo doporučeno nejezdit v den, kdy všichni pijou a oslavujou. Ráno v 5 jsem z taxíku viděl hloučky 13 – 15 letých lidí vracejících se z vánoční pařby… Cestou do Yaoundé, hlavního města, jsem si chvilku užíval zamlženou tropickou džungli, ale po hodině to bylo pořád stejný a nudný. Tam jsme se najedli, nakoupili zásoby na cestu, koupili lístky a nasedli do vlaku na sever do Ngaundere. Na nádraží se jeden mladík zeptal Alex, jestl jsme všichni spolu, řekla že jo. (Představte si, 1 chlap, 3 ženský co cestujou na sever, kam jezdí normálně rodiny nebo jednotlivci.) Říká, „to jste všichni spolu, jako dohromady…“ Alex se na mě podívala, já neměl tušení o co jde, ale přitakal jsem, takže chlapík byl trošku zmatenej. No každopádně jsem měl na pár okamžiků 3 manželky :-D. Jak by se to líbilo vám kluci?Měli jsme kupíčko, se 4 postelema. Cena 25000 CFA = 500 Kč za 12 hodinovou cestu, což není zlý. Bylo tam pohodlno a bezpečno. Lístek první třídy je za 18000 a druhá třída 9000, ale tou není pro bělochy doporučenocestovat. Ze začátku si to vlak šoural pomalu předměstím. Děcka ze slumů mávali, nebo ukazovali prostředníček a nadávali. Asi záleží na tom, co vidí a slyší doma. Po cestě jsme si parádně pokecali. Bylo to první delší setkání s Alexinou rodinou a byly obě dvě fajn. Najedli jsme se, vypili pár lahvinek červeného vínka a šli spát. V noci bylo docela chladno, což mi vůbec nevadilo J.

Ráno jsem se probudil, vykouk z okna a džungle byla pryč. Svítalo, bylo ještě příjemně chladno (na mikinu, nobo tričko pro otužilce), nebe bylo ještě rudo oranžový a slunce prosvítalo mezi korunami stromů na obzoru. Viděl jsem napolo vyprahlou savanu, suchou trávu a malé vesničky s chatrčema uplácanýma z bláta, tráva na střeše, všechno v barvách krajiny, takže tam úžasně zapadaly. Jediné spestření byli lidé, hlavně ženy oblečené v parádních, zářivě barevných kostýmech. Zajímavou zkušeností bylo každé nádražé kde jsme se zastavili. Děcka už nemávali, ale křičeli „prázdné lahve, prázdné lahve“. Oni je totiž znovu naplní vodou a prodávají žíznivým turistům. Když člověk nemá co k jídlu, tak se chopí nejmenší šance vydělat si 100 franků – 4 koruny, za které si koupí rýži, kukuřičnej kuskus, nebo něco jiného k jídlu.

V Ngaundere jsme si jen zarezervovali zpáteční jízdenku a koupili si lístek na mikrobus. Měli jsme celou zadní řadu, takže komfort, protože jsme zaplatili 5 míst (na 4 sedadla, což je tu úplně normální). Cestou na sever do Garoa, kde jsme měli přespat jsme se párkrát zastavili. Při každé příležitosti přiběhlo pár děcek co prodávali nakrájenou a očištěnou papayu, opečené maso, „baigné“ což je něco jako naše koblihy, neplněné, necukrované. Taky sáčky s chlazenou vodou (možná ještě pamatujete mlíko v pytlících – tak si představte půl litrové plné vody, která chutná… nic moc. Já jsem si užil sezamové kuličky, opravdu luxusní sladkost, ručně dělaná. Sezamová semínka, 100% bio slepená medem nebo karamelem, docela se mi zase sbíhají sliny J.

Cesta ubíhala pomalu. Viděli jsme vesničky, chatrče, savanu, vesničky, chatrče, savanu, sem tam požár, sem tam hromady bavlny. Najednou jsme zatočili, a 10 minut kopírovali proud řeky. Ještě v ní byla voda, v období dešťů mohla být jako poloviční Vltava v Praze. Byli jsme v Garoa. Na stanici pro nás přišel Basta s jeho kamarádem. Byl to kamarád jednoho kamaráda z Doualy, kterej bydlí v Garoa. Opravdu vřele nás přivítali, vzali nás k nim domů, nechali nás spát v jejich postelích, zatímco oni spali na rohoži v jiné místnosti, což jsem zjistil při návratu. Kdo by to v čechách pro cizince udělal? Zašli jsme si do restaurace na večeři. Já si dal pořádnou porci ledvinek se smaženým plaintainem – jeden druh banánu, kterej se musí tepelně upravit. Pak nás vzal Basta k jeho rodině na návštěvu. Byli jsme jen návštěva, ale všichni jsme cítili vřelou atmosféru, radost z toho že jsme tam (pořád opakovali jaké je to pro ně potěšení že jsme přijeli, což jsme jako Evropani moc nechápali, ale opravdu to bylo tak). Paní máma byla hrozně upovídaná. Jediná starší dcera, kerá byla v domě měla nádherné šaty. To byla jedna z věcí, které jsem na severu opravdu ocenil. Nádherné, barevné, parádně střižené šaty, opravdu ženské a sexy oblečení, přitom vůbec ne nijak odhalující tělo, skutečná vkusná móda. Mimochodem, sever země je muslimský.

Ráno jsem se vzbudil jako první. Bylo 5, nebo půl 6. Něco jsem z venku zaslech. Bylo to první volání k ranní modlitbě. Něco úžasného. Představte si, že stojíte na dvorku, obehnaného zdí. Za ní několik rozkvetlých stromů, které voněly jako lípa, je černočerná tma, jediné světlo je lampa na dvoře a žárovka v místnosti. Z leva slyšíte melodický zpěv, ten kdž zkončil, zprava z větší dálky jinej. Pak z dalšího směru, ale hdoně blízko třetí. Byla to opravdu nádhera. Pak jsme vstali, posnídali a vydali se na další cestu na sever, do Maroa. Tam jsme si najali malej mikrobus na 24 hodin včetně paliva a šoférem (asi 1500 Kč). Po cestě jsme se zastavili v Mora, malém městečku se zděnými domy, takže trošku luxus. Zajeli jsme tam na tradiční trh, kde prodávali hlanvě oblečení, ale příšerné kvality. Prostě chudí lidé nemůžou utrácet za zbytečnosti. Jedne stařec s holí, ale dostatečně svižně ke mně přišel a pozdravil, prohodili jsme pár slov, popřál nám pěkný den a my pokračovali. Zajímavé, že na můj harém se ani nepodíval. Prostě tady je chlap vedoucí a každej to respektuje, takže občas jsem si tu roli patřičně užíval. Bylo kolem 2 hodiny, tak jsme zašli na oběd. V Mora nebyli jen muslimové, takže v baru vedle restaurace už popíjeli domorodci a náramně se bavili. Jedna zkušenost, která přišla když jsme dojedli mě opravdu přinutila přemýšlet. Dojedli jsme naší rybu a čekali než obsluha odnese talíře, že zaplatíme a budeme pokračovat. V tom se ve vchodu na terásku (přístřešek přilepenej na baráku postavenej z větví a rohoží z palmového listí) objevil mladej muž, urostlej, zdravej až na jednu věc. Místo pravého oka měl asi 3 cm vak vysící ven z hlavy. Nevim, jestli to byl nádor, nebo zanedbané ječné zrno, netušim. Tenhle člověk se na nás díval. Servírka ho poslala pryč, poměrně nehezky. Pak se objevil za mnou a chopil se odnášet talíře. Říkam si proč né, chce si přijít na pár franků. On je ale neodnes. Klekl si vedle mě na zem a začal dojídat kosti a hlavy (což je tady delikatesa které jsem ještě nepřišel na chuť). Servírka ho vyhnala pryč jako psa. Přemýšlel jsem, jak chudoba dokáže kompletně změnit něčí život. Nejsem doktor, ale myslím, že to co měl onen muž místo oka bylo něco zanedbaného, co se dalo snadno vyléčit. Vyšetření v kvalitní nemocnici stojí 10000 CFA, 400 Kč. U nich na severu určitě levnějc někde ve městě. Ale protože rodina neměla dost peněz na doktora, mladej, urostlej zdravej muž, kterej mohl mít rodinu byl tímto problémem vyloučen z normálního života. Lidi se k němu chovali jako k příšeře. On ztratil veškeré sebevědomí a akceptoval svojí roli. Myslím, že jen přežíval. Je pravda, že dělník si na venkově za tvrdou práci vydělá 30000 CFA z čehož živí rodinu. Ale nedostatek „pětistovky“ znamenal pro tohoto mladého muže doživotní utrpení a strádání. I taková je realita v rozvojových zemích. Večer jsme dorazili do Waza – malé vesničky u vchodu do národního parku, kde jsme se těšili na safari. Ubytovali jsme se v hotelu, zašli na večeři a šli spát.

Ráno po peripetyjích se dochvilností řidiče (někdo mu propíchal kola) jsme si najali průvodce a vjeli do parku. Vedle vjezdu byl velkej kopec, tak 200 metrů vysoká skála, která vypadala jako bábovička, jen trochu větší a z kamene. Hned na začátku jsme viděli stádo antilop. Dál pokračovali, hledali jsme lvy. Viděli jsme jednoho šakala, několik čápů Marabu, další antilopy a nic… Do části parku, kde jsou sloni se nedalo zajet, protože bylo ještě vlhko a půda byla měká. V savaně bylo dost vody, tedy potravy a zvířata nebyla koncentrovaná u napajedel. Pěkně jsme se projeli, viděli travnaté pláně, lesy akácií, sem tam napajedlo. Jediný zástupce z velké pětky (slon, nosorožec, hroch, žirafa, lev) byl starý žirafák. Smůla, ale i tak to byl zajímavej zážitek. Mimochodem, ideální čas pro safari je březen a duben, což je vrchol období sucha.

Vrátili jsme se do Maroa. Zašli na trh tradičního zboží, kde jsem nechal všechen zbytek peněz a pak jeli do Garoa, ke klukům přenocovat. Ráno jsme se vydali zpět do Ngaundere. Jedna z věcí, kterou nemůžu vynechat je způsob dopravy. Každý mikrobus má na střeše velkou zahrádku, na kterou se naloží všechno. Zavazadla, nábytek, i živá zvířata. Viděl jsem jeden takovej s košema slepic na střeše a slepicema vysícíma ze střechy za nohy hlavou dolů. Zajímavý způsob cestování… Na náš minibus naložily 3 kozy. Představte si, že máte být přivázaní 5 hodin na zahrádce, do žeber vás tlačí ocelová konstrukce, na rozbyté silnici s výmolama, sluníčkem které na vás praží… no ale když je to jedinej způsob jak dopravit kozu z jednoho města do druhého, tak co se dá dělat. Jen jeden z přisluhovač ů nakládání kozy špatně připoutal, takže když jsme vjížděli na benzínku v Garoa, auto nadskočilo a jedna koza spadla a zůstala vyset za krk dolů. Zadek se jí houpal na úrovni našeho okýnka. Přežila to, alespoň fyzicky. Tak mě napadá, co kdybyste si u nás koupili lístek pro sebe a jeden pro zvíře – no a místo psa si do kupíčka vzali kozu, ovci nebo třeba čuníka? Mam sto chutí to vyzkoušet, tak jestli někdo víte o někom, kdo by mi prodal jehně něbo kůzle v Plzni, abych ho mohl vzít domů, napiště mi kontakt :-D, dám vám vědět, až si pro něj pojedu.

Tenhle výlet byl opravdu zážitek, krom toho co jsem zmínil jsem viděl černobílé kozy, ale čistě 50 na 50, lidi peroucí prádlo ve vyschlých řečištích, tradiční pumpy (5 metrovej klace na jedné straně kýbl, v jedné třetině připevněnej na konstrukci a na druhé straně závaží a člověk pumpař), nádherné skály, které vypadaly jako hromady obrovských balvanů od malých až po 10m v průměru,které někdo jakoby navršil na 100m vysoké hromady bavlníkové plantáže, obrovské kopy bavlny a spoustu cyklistů. Né ale sportovců, ale chalpíků, kteří na kolo naložili kolem 80 litrů benzínu a jeli na kole (100km) na hranice s Nigérií nakoupit lacinější benzín, aby ho prodali ve městě. Jestli vás zajímá výdělek, 3 Eura za cstu (2-3 dny).

I když jsme ze safari moc neměli, to co jsem na cestě zažil, viděl, o čem jsem přemýšlel určitě stálo za to tenhle výlet podniknout. Potvrdilo se i takové moudro do života že i cesta může být cíl. Já jsem byl určitě spokojenej.

After unordinary passed X-mass eve I’ve enjoyed even more unordinary holidays. Instead of eating sweats and candies, watching fairytales in the TV end enjoying winter I went to the 3000 km journey to the North of the Cameroon and back. I went with Alex, her mom and sister Damiet.

We started 26^th in the morning, because we have been recommended not to go on the day, when everyone is drinking and celebrating. In the morning at 5 I saw from the taxi groups of 13 to 15 years old people, coming back from X-mass parties. On the way to Yaoundé, the capital, I have been enjoying for some time tropical jungle with light fog, but after one hour it became little bit boring. In Yaoundé we took our lunch, bought some stuff to the train and bought ticket and got in to the train. At the railway station, one man asked Alex, if we are all together, she said yes. (Imagine one man, 3 women, travelling to Islamic north, where usually travels couples with or without children or individuals). He said “you are here all... like, together...” Alex looked at me, I didn’t have any clue what is going on, but a shook my head in agreement, so the guy was little confused. So for a few moments I had 3 wives :-D. How would you like it guys? We had room with 4 beds. The price was 25000 CFA = 38€ for 12 hour journey which is not bad. It was pretty comfortable and safe. First class ticket (seat) cost 18000 and second 9000, but it is not recommended to travel in for the whites. At the beginning the train passed slowly on the way to Ngaundere. We have passed local suburbs, kind of slums, where small children were waving or showing middle finger and shouting some rude words. Depends what they see and hear at home I guess. It was my first longer stay with Alex’s family, and both of them were nice. We’ve had a nice chat, took our dinner, drank pair of bottles of red vine and went sleep. During the night it was quite cold, which I didn’t mind at allJ.

In the morning I woke up, looked out of the window. The jungle was disappeared. Sun was rising, it was still nicely cold (for a long sleeve or T-shirt for those who are used for cold), the sky was reddish and I saw the sun shining behind the trees at the horizon. I was watching half dried savannah, yellow drought grass and small villages with huts made from mud, grass roofs, all in colours of environment so they fit there perfectly. The only difference was people, mainly ladies, dressed in shining coloured dresses. Interesting was also that at each station, small children were asking us for empty bottles. They fill them back and sell them to tourists. When you don’t have anything to eat, you take any chance to earn 100 francs CFA – 15 euro cents for which they buy some rice, corn cuscus or something else to eat.

In Ngaundere we made a reservation to back journey and bought a ticket to micro-buss. We paid whole back row so we had enough of comfort. It is normal where 3 seats are, they sell 4, for 4 they sell 5. On the way we did some breaks. Everywhere run children selling papaya ready to eat, baked meet, “baigné” which is kind of donuts – big like tennis ball or smaller, without anything. Also half litter plastic bags of cold water which doesn’t taste well. I have really enjoyed sesame balls, 100% bio, collected by honey or caramel. They were really delicious.

The journey passed slowly. We saw villages, huts, savannah, villages, huts, savannah, time to time fire time to time stocks of cotton and cotton fields. In one moment we turned left, copying the river for 10 minutes (that could be during the rainy season like half size as the Themes in London). We arrived to Garoa. At the bus station picked us up Basta and his friend. Basta is friend of one friend of mine from Douala, who lives there. They welcomed us warmly, they took us to their place, gave us their beds to sleep in meanwhile they were sleeping on the floor in other room (which I realized on the journey back. Who would do this for unknown people in Europe? We went to the restaurant for a diner. I had liver and fried plantain (kind of banana that you have to treat by heat – boil, fry, bake...). Then Basta invited us to his parents place to visit them for a while. We have just been some strangers visiting them, but we really felt warm atmosphere (they repeated all the time that it is pleasure for them that we arrived, as Europeans we didn’t understand it completely, but they were really behaving like that). Especially mother were really talkative. The only older sister, who were in the house had wonderful dress. This is one of things I really appreciated on the north. Nice, colourful, well cut dresses, really feminine and sexy, but in the same moment not showing parts of the body it should be hidden. Really perfect mode if you look for some inspiration ladies.

In the morning I woke up first. It was 5 or half past 5. I heard something from outside. It was first calling to morning prayer. It was something gorgeous. Imagine that you are standing on the court with high wall behind which are flourish trees with sweet smell. It is still dark; the only light is a small lamp at the court and a bulb in the room. From the left side you hear melodic sing, which when stopped, another started from the right side, but from bigger distance. Than another really close. I really enjoyed that few minutes. Everyone woke up, we took breakfast and continued our journey to the north to Maroa. There we booked small minibus for 24 hours with driver and patrol for approximately 60€. On the way we stopped in Mora, small town with houses from bricks, so little fancy. We went to traditional market at the central place, where they were selling mostly clothes, but terrible quality. Simply, pour people just can’t spend money for unuseful stuff. One old man with a stick, but lively enough came to me and greeted me. We had short chat, he wished for us a nice stay and he continued. Interesting was that he even didn’t look on my harem. It was about 2pm. We took our lunch. In Mora are not only Muslims, so in the bar just by a group of local people had a fun drinking a beer. One experience I had few moments later made me really think. We finished our fish and have been waiting the waitress to take the plates. In that moment on the entry of terrace (kind of construction from branches and palm leaves roughs) appeared young man, muscled, healthy just except one thing. He had instead of his right eye kind of 3 centimetres long sac out of head. I don’t know if it was cancer or something else not treated. This man was looking at us. The waitress sent him out not in nice way. Then he appeared behind of me and he took our plates with fish bones and heads (which people here eat completely even with eyes, but I still have to discover this delicates). I thought he wanted to earn some francs. But he didn’t take them out. He had kneaded down on the floor just by me and started to eat them. The waitress treated him like a dog to go out. I was thinking how poverty can really change someone’s life. I am not a doctor, but I think that the thing he had instead of his eye was something non treated, what could be easily healed at the beginning. Exercise in a good hospital cost 10000 F CFA = 15€, and I think that there somewhere it can be even cheaper. But because family didn’t have enough money for the doctor, young, strong man who could have had a family were instead of that excluded from the normal life. People treated him like a creature. He lost all his self confidence and accepted his role. I think he was just surviving. The truth is that worker in the country side earns 30000 per month to feed a family, so it is obvious that there is no money left. But missing of few Euros caused for this young man all life suffering. So this is also reality in developing countries. On the late afternoon we arrived to Waza, small village on the entrance of the national parc, where we came to see some wild animals. We took our hotel room, went out to eat something and then sleep.

In the morning, after some problems with punctuality of driver (cause someone broken the car tear) we hired a guide and entered the park by car. At the entry was quite big hill, 200 metres high rock. Just by the entry there were group of antelopes. We continued searching some lions. We saw one shekel, some marabous, some more antelopes and nothing more. To the part of park with elephants we couldn’t enter because the soil wasn’t firm enough. In savannah was still “enough” water so enough food and animals were dispersed everywhere and not concentrated on some places with water. We had quite good ride, saw bush, acacia wood and some refreshment spots with water. The only representant of “BIG FIVE” (elephant, hippopotamus, rhinoceros, giraffe and lion) was old giraffe male. Bad luck, but even like that it was pretty interesting experience. By the way, ideal time for safari is during March and April which is the top of dry season in Cameroon.

We went back to Maroa. Visited traditional goods market where I spent rest of my pocket money and then went to Garoa sleep at our new friends place. In the morning we took bus to Ngaundere. One of things I have to tell you is the transport. Each microbus has special construction on the roof to put things on. Lagguages, furniture and even animals. I saw one with baskets full of hens on the top and some hens hanging down head at the sides. Interesting. To our one they put 3 goats. Imagine that you are supposed to be attached by rope to that metal construction which is hurting your bones whenever the car hits a hole (which were really numerous), sun that is burning you... but if it is the only way how to get a goat from one town to another, than there is no choice. One of those guys did a mistake and didn’t fixed one goat well. When we went to take petrol, the car jumped a bit and one fell down, hanging by the neck. Some mans lifted her up so she survived. I am just thinking, what if you would buy a train ticket, for you and for an animal and took with you goat, sheep or a pig maybe? I have really intention to try it, so if I will find someone in Pilsen who will sell me a sheep, I will do it J.

This trip was really an experience. By the things I mentioned already I saw some black and white goats (really, half and half), people washing clothes in the dried river stream, traditional water pumps (5 metres wooden stick with bucket at one side, fixed to an A construction in the 2/3 and some heavy stuff on opposite and one man who was lifting it up. I saw also beautiful rocks made from small and big rock balls even 10m in diameter that seem to be created there by someone, an giant and lots of cyclists. But not sport mans but buys who charged their bike by 80 litres of petrol and ride to the border with Nigeria to buy cheaper petrol so sell it in the city. If you are interested how much they earn, it is 3 – 5 € per trip (2-3 days).

Even if we didn’t see much of the safari, what I saw and experienced the things I was thinking about, it was definitely worth to do this trip. It confirmed me that old truth that also journey can be the objective. I was for sure more than satisfied.