Kribi, turistický ráj / touristic paradise...

Ve čtvrtek, 19.2. jsem se vydal s Alex na prodlouženej víkend do Kribi. Kamerunského, vyhlášeného a toho hezčího ze dvou přímpřských letovisek, které v Kamerunu jsou. Do Kribi, které je na půl cestě z Doualy k hranicím s rovnikovou Gvineou (na Jih). Po 2 a půl hodinách cesty jsme prvně uviděli oceán. Dorazili jsme kolem 5 odpoledne. Pěšky se vydali hledat hotel. Na druhý pokus se nám povedlo usmlouvat cenu za pokoj na 15000 franků.Byl to parádní, dvoupostelovej pokoj přímo u moře. Paráda. Vybavení de luxe. Klimatizace a moskitiéra, která byla opravdu potřeba. S klíčem jsme vyfasovali sprej proti hmyzu a ubytovali se. První večer jsme šli na večeři do restaurace, kterou jsme minuli po cestě. La cigare. Opravdu luxusní restaurace s luxusníma cenama. No, ale musim uznat, že pizza, kterou jsme si dali byla opravdu vynikající (střední za 6500) a pivíčko, hmmmm, prvně za víc jak 5 měsíců jsem si dal točený. A navíc, moje oblíbený, 33 Export. Bylo kolem 8 hodin a začali přicházet další hosté. Typicky pro kribi, bílí tatíci ve věku děděčků či aktivních břichatých padesátníků samozřejmě v doprovodu pěkně upravené mladé, spoře oděné černošky. Zajímavý. Alex se to zdálo spíš nechutný. No, každopádně bylo jasný, co tam pánové přišli dělt. Po večeři jsme se vrátili na hotel, koupili si ještě po jednom pivíčku a šli na pláž. Voda byla opravdu teplá. Určitě 25°, možná i víc. Stejně jako vzduch.

V pátek ráno mi to nedalo a šel jsem si zaběhat. Pobřeží bylo nádherný. Světlej písek, sem tam čerá skaliska. Za pláží háje kokosových palem, listnatých košatých stromů na kterých rostli ořechy, prý nějaký druh mandlí. Místy rozestavěné baráčky zarostlé bujnou zelení střídaly luxusní hotely s bazénem. Na pláži jsem míjel skupinky rybářů, kteří z moře vytahovali sítě s rybami. Na moři byli jejich kolegové na malých vratkých loďkách, pirogách. O kousek dál od rána do odpoledne chlapíci plnili 20 litrové kýble pískem a nosili ho k cestě. Samozřejmě na prodej na stavbu. Po běhání jsem si zaplavali. Potom přišel průvodce Baltazar, který nám předchozího večera nabídnul, že nás doprovodí za Pigmejema do pralesa a k vodopádům na řece Lobé. Sedli jsme na moto taxi a jeli asi 10 km. Nejdřív vyasfaltovanou cestou, která se za městem změnila v prašnou udusanou stezku z kamení a načervealého písku. Na břehu řeky jsme si vlezly do pirogy, opravdu vratký a jeden z domorodců nás zavezl k Pigmejům. Cesta pralesem, něco úžasnýho. Klid, tmavá voda ve které se odráželo slunce a hustá neprostupná, sytě zelená džungle na obou březích. Sem tam se ozval křik ptáka nebo opic. Projeli jsme kolem skalnatého ostrůvku a přirazili ke břehu. Po 50 metrech jsme byli v pygmejské vesničce. Pygmejové jsou hodně malí a hubení. V porovnání s černochama z Doualy. Vesnička byla okatě rozdělná na 2 části. Na skutečnou, kde žijou rodiny, do které jsme samozřejmě nemohli, a na turistickou, terá byla postavená z několika chatrčí do kruhu. Ujistili nás, že v nich žijou, že část party je na lovu (mimochodem, lov je zákonem zakázán v celém Kamerunu). Samozřejmě nemohlo chybět rodinné foto turistů s domorodci, samozřejmě s oštěpem a tradičním tamtamem, originálně potaženým né kůží jako všechny co jsem doposud viděl, ale plastovou tkanou látkou na nákupní tašky. Pak jsme jim zaplatili malou částku za možnost je vidět a jeli zpátky. Zajímavej život. Prostě jen pár lidí z vesnice sedí na lavičce před chatrčí, přijde turista, vyfotí se, oni si vezmou peníze a hotovo. Osobně si myslím, že večer zapnou generátor a koukají na telenovely v televizi, ale to je jen moje doměnka. Náš výlet pokračoval k vodopádům. Jsou unikátní tím, že padají přímo do oceánu. Takových je na světě prý jen pár. Nebylo to špatné, ale čekal jsem od vodopádů víc. Tohle byla spíš kaskáda skalicek po kterýchs tékala voda. Ale v období deštů to musí být super podívaná. Vody je prý v té době v řece až o 2 metry víc. Pak jsme na břehu oceánu pod stromem ochutnali čerstvé krevety (prvě v životě jsem je ochutnal J), prohlídli si nějaké malby od místních umělců, korálky a sošky a jeli zpátky do hotelu. Zašli do města na večeři, koupit lahvinku vína a lahvinku buráků (jo jo, pražené arašídy oloupou a naplní do lahví od alkoholu. Litrová stojí 1000 franků 40 Kč).

V sobotu jsme se vydali po pláži do centra. Bylo to super. Opravdu skoro prázdné pláže. Trošku se prošli v centru, viděli pár dalších „klsaických“ párů, dali si salát z Avokáda a pak šli spátky do hotelu. Na odpoledne jsme měli speciální plán. Mois, kuchař v hotelu, nás pozval k němu domů na kachnu. Tenhle zážitek byl opravdu unikátní. Doma znamenalo v malém domku se 2 místnostma. Jednou z uplácané hlíny a druhou stlučenou z prken. To zastřešené vlnitým plechem a na podlaze nic než udusaná zlína. Ale i tak měli televizi a DVD přehrávač. Doma byla jen malá část rodiny. Mois má 24 bratrů a 10 sester, všechno děti stejného otce. Nabídli nám palmovou pálenku, která nebyla silná, ale dobrá. S paní mámou jsme si zatancovali Makosu a pak nás zavedli do většího stavení, některé z příbuzných dam, kde byl gauč a stůl. Přinesli kachnu. Vařenou v rajské pikantní omáčce a jako příloha něco, co bych přirovnal k plátkům knedlíku, ale udělaného z Plantainu (banánu). Potom nám ukázali dvůr, kde se procházely kachny, viděli jsme jak se připravujou Bobolo. Je to rozmačkanejmaniok zabalenej do banánového listu ve kterém se uvaří a pak prý vydrží i několik měsíců. Tohle bylo opravdu super. Vidět jak se žije na vesnici v rodině, víc lidí spí v jedné posteli a často i na zemi. Ale i přes chudobu, kterou si u nás nedokážeme ani představit jsou šťastný, žijou si své životy s každodnenními starostmi a radostmi stejně jako u nás.

V neděli jsme si pospali, užili klimatizaci na pár posledních chvila a odešli. Měli pár suvenýrů, každej jednu malbu srolovanou v batohu. Zašli jsme na jídlo, pak do restaurace hned vedle autobusové zastávky. Dali jsme si limonádu, snědli čerstvej kokos a povídali. Těsně před odchodem jsme si ještě odskočili. Když se Alex vrátila, řekla, že jí servírka říkala, že jsem pěknej a že mě má ráda. No a že by si mě ráda vzala. Jak je to snadné… bílá kůže, věk pod 30, to je dost atraktivní a dostačující kombinace pro rozhodnutí o dalším životě. Ale jestli se někdy do Kribi vrátim, tak určitě vim, že můžu přespat u své ženy :-D.

Rozhodně vydařenej víkend. Vidět prales, Pigmeje, jeden z unikátních vodopádů, poobědvat ve vesničce v rodině sváteční jídlo, ochutnat domácí pálenku, procházet po liduprázdných plážích, vidět jak se na moři plni tankery u ropných věží a v dálce hoří zemní plyn na jedné z těžebních plošin… Určitě to byl jeden z vyjímečných víkendů.

Thursday 19.2. I went with Alex to long weekend to Kribi that is Cameroonian, famous and the nicer out of two seashore holiday destinations. To Kribi that is on the half way from Douala to border with Equatorial Guinea (to the south). After two and half hours of journey we saw the ocean. We came there about 5pm. Then we went by foot to search a hotel. The second try was successful. We managed to negotiate the price for 15000 per room per night. It was wonderful, two beds room directly on the sea shore side. Really cool equipped with luxuriously by air condition and mosquito nets. Together with the key from the room we got also spray against insect. First evening we went to one restaurant we passed by before. La cigare. Really luxurious restaurant with really luxurious prices. But I have to admit that the Pizza we ate was really delicious (middle size for 6500) and a beer, hmmmm, first time after five months I had real beer, not a bottle. And what more, it was my favourite, 33 Export J. It was about 8 pm when other guests started to come. Typical for Kribi, white papas in the age of grand dads or active fifties and for sure accompanied by young, nice, not too much dressed black ladies. Interesting. To Alex it seemed more disgusting. Well, in all cases it was clear, what those mans came to do there. After the dinner we bought some more beer in the reception and went to the beach. Water was really hot. At least 25°, maybe more. It was the same as the air.

On Friday in the morning I couldn’t resist and went to run a bit. The beach was wonderful. Light sand, time to time black rocks. Just behind the sandy beach coco palms and some nuts trees (kind of almonds). Time to time there were some houses in construction were changed by really nice hotels with swimming pools. On the beach I passed groups of fishermen pulling out nets with fishes. On the sea were their mates on pirogues. Few meters far some mans were filling 20l buckets by send and carrying it on the head to the road, for sure to sell it as construction sand. After running I was swimming for a while. Baltazar came, the guide we met previous day. He offered us to guide us to the waterfalls on Lobé and to Pigmies to the forest. We took a motto-taxi and went at about 10 km to reach the Lobé River. Road was first good but after the town it turned into dusty path with stones and reddish sand. We got in one pirogue and entered the forest. It was really amazing. It was calm, dark water reflecting sun and deep dark green jungle on the both sides. Time to time we heard voice of a bird or monkey. We passed rocky island and touched left bank. After 50 meters walk we reached small Pigmy village. The Pigmies are small and skinny, comparing to those from Douala. The village was obviously divided in to two parts. One part was for indigenes that we couldn’t enter, and the second one for tourists. In the tourist part, there were huts in the circle. They assured us that they are living there and that part of their troop is out for a hunt (that is forbidden by the government by the way). For sure, we couldn’t miss the family photo of tourists and them with javelin and traditional drum, originally covered by some kind of plastic linen that are shopping bags made from. Then we paid them some small money for the possibility to see that and we went back. What an interesting life. Simply, few village people sitting in the tourist part, taking pictures with tourists, taking money and that’s it. Me personally I think that in the evening they start a electric generator and are watching in the television some telenovelas. But this is just my imagination. Our trip continued to the waterfalls. They are unique by the fact that the water is falling directly to the ocean. Those of such kind is only few in the world. It wasn’t bad, but I expected more. This was more or less just a cascade of rocks with water streaming down. But during the rainy season it has to be amazing. They said that in the river is even 2 more meters of water. Then, at the ocean shore we tried fresh prepared prawns. I ate them for the first time in my life J. Then we looked at some local art and went back to the hotel. In the evening went to the town to eat something and buy bottle of wine and of peanuts (yeah, they put fried and peeled peanuts to the bottle of some alcohol and sell them. 1 litre one cost 1000 F CFA that is some 1,5€.

On Saturday we went to the time walking on the beach. It was really nice. There were almost empty beaches. We walked a bit in the city centre; saw some few “typical” couples, ate salad of Avocado and then went back to the hotel. For the afternoon we had special plan. Mois, the cook from the hotel invited us to his place to eat a duck, local speciality. This experience was really unique. At home meant in a house with two rooms. One made from muddy walls and second from planks, on the top covered by metal roof. As a floor, there was just hard ground. But even here they had TV and DVD player. At home was only small part of the family. Mois has 24 brothers and 10 sisters, all of them children of one father. They offered us palm homemade whisky. It wasn’t strong but it was really good. With the mother we were dancing Makosa. Then they took us to another building, kind of living room with sofa and arm chairs where they served for us boiled duck with kind of tomato and pepper sauce accompanied by kind of bread made from smashed Plantains. After the food they showed us a court and garden where were breading ducks and we saw as well how they prepare Bobolo that is smashed Manioc rolled and packed into banana leaves. Than cooked it can stay eatable for several weeks without putting into the fridge. This was really nice to see how they live in the typical village in the family. There are more people sleeping in the same bad and some even on the floor. Despite the poverty that we cannot imagine they look happy. Living their day to day lives filled by good and bad things as we do.

On Sunday we went pretty long, enjoyed last few moments with air condition and left the room. We had some souvenirs. Both of us some paintings rolled in back packs. We went to eat something small to the restaurant and then to take a drink nearby the bus station. Just before leaving we had to go to the toilet. When Alex came back, she told me that the waitress told her that she likes me, she loves me and that she would like to marry me. How easy... white skin, age under 30 which is an combination attractive enough to decide about your future. But if I will come back to Kribi, definitely I will have accommodation for free :-D.

In all cases, really cool weekend. To see the forest, Pigmies, one of those unique waterfalls, to have a lunch in the village, to try homemade whisky, walk on empty and beautiful beaches, to see how filled tank petrol ships on the see nearby petrol towers...are it was definitely one of exceptional weekends.