Druhá tvář / second face

Jak už to tak bývá, každá mince má dvě strany no a jednou se prostě obrátí. Takže i já jsem už měl možnost poznat tu negativní tvář rozvojových zemí, potažmo Kamerunu. Trvalo to 4 měsíce, než jsem se setkal s první opravdu nepříjemnou zkušeností a během pár posledních dní, možná protože dávam větší pozor jsem si všimnul i dalších, nebo se prostě náhodou nahromadily.

A co že se vlastně stalo? Ukradli mi foťák. Byla to ovšem moje chyba, protože jsem na chvilku přestal dávat pozor. Takže, pro ty z vás co jednou budou cestovat, nedělejte následující: J. Vrátili jsme se do Doualy z váletu do Bueay. Když jsem vystupoval, měl jsem na klíně foťák, kterej při vystupování vypad na zem. Prostě jsem ho sebral a strčil do kapsy u kalhot (levé přendí) a nechal trčet šňůrku od pouzdra ven. Trošku jsme řešili cenu za jízdu s šoférem. Protože jsme pospíchali, vzal jsem si batoh na břcho a na levé rameno si položil tašku plnou nějakých potravin. A jakmile jsem se otočil, že se vydam na cestu, cítil jsem jak mi někdo vytahuje z kapsy foťák. Levá ruka byla zablokovaná taškou na rameni, takže než jsem jí odhodil a otočil se abych se pokusil zloděje chytit, už měl pár kroků náskok a výhodu znalosti místních uliček a tréninku z předchozích krádeží, takže se mi ho nepovedlo dohonit. Běžel jsem za nim do úzké uličky až na malej dvorek mezi domy. On zaběh do další a já si řek a dost, čert vem foťák, kudlu mezi žebra nepotřebuju, tak jsem se vrátil. Viděl jsem bandu kluků, co běželi za zlodějem. Nejdřív mě napadlo, že ho jdou chytit, ale nejspíš to byli kumpáni. Druhej den jsem se vrátil s nabídkou, že foťák odkoupim, nechal jim telefon, ale doteď se nikdo neozval.

Den na to jsem se vracel z práce. Při cestě domů musím vystoupit na Ndokoti, což je jedna obrovská křižovatka s pověstí nebezpečného místa. Doteď jsem ale viděl jen jednu rvačku, takže asi ne až tak moc. Prostě jsem šel a někdo mě šťouchnul do ruky. Já nic a pokračoval dál. Pak jsem slyšel jak jeden chlapík, kolem 30 let říká, „počkej počkej, dávej si bacha“. Já říkam prosim? „Tady je to nebezpečný, já tě viděl, ukaž mi tvoje peníze.“ Pak přišel druhej a říká „no tak, ukaž mu peníze“ a začal vytahovat jeho… stejně tak třetí „ukaž peníze“. Ten první začal „ já tě znam, vidim do tebe, jsi jak zrdcadlo, ukaž mi peníze…“ Opravdu jsem neměl chuť pokračovat , tak jsem řek, nic nemam a šel dál. Zajímavá strategie. Vyvést člověka z rovnováhy a jakmile peníze vyndá, hned je chmatnout nebo vědět, kde je má, to pro příště.

Pár dní před tím jsem se bavil s mojí sestrou (dcerou rodiny u který bydlím). Jendu noc totiž nepřišla domů. Druhej večer mi řekla její dobrodružství. Na Ndokoti nastoupila do taxíku plnýho chlapíků. Oni si povídali v jednom místním dialektu, smáli se. Ona rozuměla, ale ignoroavla je. Poprosila šoféra, aby jí na benzínce rozměnil bankovku. Když odtamtud odjeli, chlapíci začli… „tahle, ta má hodně peněz“ „v kabelce má určitě víc…“ Ghislaine rozuměla, takže před vystoupením si zula boty na podpadcích a jak vystoupila, začala sprintovat k její kamarádce, která bydlí hned na hlavní ulici. (Náž dům je hloubš ve čtvrti, kde nejsou lampy.) Cestou jí volala že jí pronásleduje pár banditů. Její brácha jí běžel naproti, takže nakonec všechno dobře dopadlo.

To jsou jen 3 zážitky, které jsem měl, né jediné, ale první dva moje vlastní. Když jsem o nich mluvil s jendím známým, řek mi co dělají s banditama v jejich čtvrti. Říkal, „když nějakýho chytneme, tak ho hrozně zmlátíme. Jakmile se zvedne, hned jí má.“ Jednou si prý jednoho podali, byla tam i policie. Ti však řekli, že mají výjezd jinde a že musí jít. Policista by měl lumpa předvést na stanici, ale to je jediné potrestání co může dostat. Když odcházeli, jeden z nich řek, dokončete to. „My jsme ho navlíkli do pneumatik, polili benzínem a zapálili“… Říkal jsem si, tak to je opravdu drsný, to je až moc. „Nebyl to první“ … Coooo… „No, nejde to jinak.“ Všeobecně se doporučuje v Douale nevycházet sám po 10 hodině, místy po jedenácté. U nich ve čtvrti je ale prý klid a i ve 2 nebo ve 3 ráno člověk může jít sám a cítí se bezpečně. Říkal jsem, že upálit někoho zaživa je až moc. On mi ale odpověděl, představ si, že k tobě domů přijde banda takových banditů poté co už takhle navštívili plno tvých sousedů. Nejen že ti ukradnou všechny peníze a cennosti, ale nutí tě, abys zmlátil vlastní sestru. Pokud máte žehličku, tak členové rodiny se musí pálit navzájem. Když se to stane jedněm sousedům, druhým, jsi v klidu, ale když se to stane tobě, co uděláš? Policie nepřijede a i když, nic neudělá. Jediný co udělají, že je vezmou na stanici a pustí, nebo zavřou na pár dní do přeplněných věznic a pustí“. (A to je fakt. Mam dojem, že policisté jsou tu jen od toho aby seděli v kanceláři a čekali a čekali nebo stáli na ulici a zastavovali taxikáře, aby si od nich vzali úplatek a nechali je jít). „Pak je prostě člověk nucenej vzít spravedlnost do svých rukou.“ Zeptal jsem se a co s tělem? „No, ráno přijedou hasiči a uklidí ho.“ Holt na hrubý pytel hrubá záplata. Doma to ale radši nezkoušejte.

No, Kamerun je fajn, ale není třeba být ve střehu. Takže přeju všem, až budou cestovat aby se jim zážitky podobného rázu vyhýbaly.

It is like this, that each coin has two sides and one day it turns over. So also me, I have already had the occasion to get to know the negative face of developing countries, namely of Cameroon. It took 4 months that I met firs really not nice experience. And during last few days, maybe I make more attention to that, I have remarked some more, or they jsut arrived by chance in same time.

So, what happen? They stole my camera. But I have to admit, that it was my fault, because for a moment didn’t paid attention. So, for those who will travel one day, don’t do following: J. We came back to Douala from the trip to Buea. When I was getting off the car I had my camera on the knees, and it fall down on the ground by the car. Simply, I took it and put to my left front jeans pocket, but leaved a kind of rope out. We have negotiated the price with the driver. Because we were in hurry I took my back pack, put it to my belly and to left shoulder I put big bag with some food. As I turned to go to get another taxi, I felt how someone is pulling out my camera. Left hand was blocked by the big bag so it took me a while to turn around, to put it to the ground. The thief had already few steps in advance and advantage of knowing local narrow streets and running training from another actions, so I didn’t catch him. He turned to one narrow street that ended on small court between houses and continued in another one. In that moment I said to myself, don’t care about the camera, I don’t need a knife between my ribs. I saw group of guys who followed the thief. Firstly I was thinking that they want to catch him and give me back the camera... what a naivety. Most probably they were his colleagues. Next day I went there with proposition I will buy it back, left them my tel. number but no one replied until now.

Next day I want back home from work. I got off at Ndokoti as usual, which is one huge crossroad with image of one really dangerous place. Until that day I saw only one street fight, so didn’t have that feeling. I was just walking up the hill. Someone touched my hand. I ignored that and continued. Then I heard as one man, around 30 say “wait wait, make attention”. I said “pardon”? “here it is dangerous, I saw you, show me your money”. Then came another one and said “come one, show him your money” and started pull out his own and then third man, “show your money”. The first one said “I know you, I see in you like in the mirror, show me your money...”. I really wasn’t in the mood to continue this discussion, so I told them that I don’t have nothing and continued my journey. Well, interesting strategy. To make a person out of balance and when he pull out the money, take them or just to know where he puts them.

Few days before that I spoke to my host sister. One night she didn’t come home. Second evening she told me what was her adventure. At Ndokoti she took a taxi full of guys. They were talking in local language and laughed. She understood, but didn’t react. She asked driver to change 2000 francs at petrol station to pay for the taxi (200 F CFA). When they left from there, one of guys said in the dialect, the girl has a lot of money. And second, “for sure there is much more in her hand bag”. Ghislaine understood, so before getting off the taxi, she put off her shoes and when she were out, started to sprint to her friends’ house which is not far from main road. (Our house is deeper in the quarter and there are no street lights.) When running, she called that bandits follows her. Her brother came to meet her so they turned and everything was OK.

These are only 3 stories I experienced, but not the only ones and my own only two first. When I spoke about that with one of my friends, he told me what they do with bandits in his quarter. He said, “When we catch a one, we beat him terribly. As he tries to rise up, he gets another hit”. ...Once they treated one, there were also police present. They just said that they have another important action elsewhere and they have to leave. When leaving, one of them said in dialect, finish this. “So we put some car steers on him, put some petrol and burned him to death”... I said to myself, wow, that is really cruel, this is too much. “He wasn’t the first one” .... “what?” “well, there is no other way”. In general it is recommended in Douala not to go out alone after 10pm, somewhere after 11. In their quarter you can walk alone even at 2 or 3 at night and feel safe. I told him, that to burn someone is terrible, that it is too much. He answered, “imagine, that they will come to your house, after visiting several neighbours. Not only that they steel all money and precious things, but they force you to beet your own sister. If you have the iron, family members has to burn them each other. If this happen to first or second neighbours, you are quite OK, but when they arrive to you, what would you do? Police in that case will not come and if yes, they will do nothing. The only thing they can do is to take them to the police station and leave go or to put them to overcrowded prisons for few days and leave go.” (That is truth. I have the impression that most of them are there only to sit in their offices and make you wait for bureaucracy or to stand on the street to stop taxi men to ask for a bribe to make them leave)”Than is a man forced to take the justice to his own hands”. I asked what about the body? “Well, in the morning comes fire brigade to clean it up. “Extreme and rough situations need extreme solutions”. But don’t try it back home.

So, Cameroon is fine, but you should be careful. So I wish that everyone when he or she will travel wouldn’t meet experiences of this type.