Víkendové modlení pod sopkou / weekend prayer under a vulcano

Další z mojich menších výletů byl do Buea. Je to malé, asi třiceti tisícové městečko na úpatí Mount Cameroun. Bylo tam super, lidi slušní, skoro vůbec nepokřikovali, byli klidní, né jako v Douale. Taky klima bylo fajn, kolem 25° a v noci byl chládek skoro až zima. Potkali jsme se tam, já a Alex, se dvěma dalšíma praktikantkama. Jednou z Norska, se kterou jsme se seznámili během Jump-In. Druhá zrovna přiletěla z Kanady. Trošku jsme se prošli po městě, zjistili podmínky jak nejlíp a za kolik se dá vyšplaht nahoru na horu, dali si pivíčko a grilovanou rybku a pak se rozešli.

Hlavní důvod naší cest y byla totiž pozvánka od jedné Alex kolegyně na mši její církve. Bylo něco po 5 hodině, když jsme dorazili. Pamela nás přivítala, představila svým bratřím a sestrám a páterovi, který vedl bohoslužby. Pak nás vzala k ní domů, pohostila nás večeří (mimochodem nejlepšim plantainem jakej jsem tady zatím jed). Pak jsme se vrátili, protože jsme měli spát v páterovo domě. Dorazili jsme akorát během bohoslužby, menšího tréninku na velkou nedělní. Bylo to celkem fanj. Lidi zpívali, tleskali do rytmu, užívali si modlení. Pak jsem ale znejistěl, protože jsem nevěděl kdo jsou ti lidé , kteří začali až moc prožívat jejich modlení. Druhý den jsem zjistil že Pantekotisti, což je tu považováno za normální křesťanskou církev, ale s určitými rozdíly. Všichni byli opravdu přívětivý no a nabídli nám, že se za nás budou modlit. To jsme neodmítli. Alex byla na řadě první. Jeden z chlapíků jí řekl, ať opakuje rychle něco jako přijď duchu svatý, přijď duchu svatý… on jí položil ruku na rameno a začal se modlit. Hodně nahlas, hodně to prožíval. V jedom momentě začal drmolit nesrozumitelná slova. A to jsem si řek tak to né. Pak skončil, zeptal se, jestli Alex něco cítila, ale evidentně ne. Jen teplo z jeho ruky. Pak přistoupil ke mně. Stejný postup. Jen já jsem toršku podváděl, protože jsem neměl zavřený oči a neopakoval jsem tu kouzelnou formuli dost rychle a intenzivně. Proč? Protože věřím na uričité spirituální věci a taky protože nemám rád, když někdo jiný rozhoduje za mě a říká mi co mám dělat. Takže jsem ducha svatéhe neobdržel.

Druhý den ráno jsme se nasnídali a v 9 hodin začala mše, která nakonec skončila před druhou hodinou. Hodně dlouhá, ale hodně zajímavá zkušenost. Kostel byla z prken stlučená chatrč, takový domek 10 x 15 m, skromně vyzdobený, bez věže, se 2 dveřmi a 2 okny. Na každé straně naprodti po jednom. V místě kde bývá oltář bylo nízké pódium, na kterém byl páter a měl před sebou pultík, na který si pokládal Bibli. Mše začala.

Páter měl zajímavou promluvu. Týkala se role rodičů. Říkal, že rodič je zodpovědnej přivést na svět další bytost a věnovat ji bohu (to jako ukázat jí správnou víru). Taky říkal něco, s čím jsem úplně souhlasil a to, že je třeba dítě chtít (on říkal pokud dítě nepotřebujete, nedělejte si ho) a být si jistý že ho můžeme uživit, ale taky dát mu vzdělání a vychování. Na to poměrně hodně lidí i u nás zapomíná.

Pak začala mše. Tématem byl duch svatý. Říkal, že bez svatého ducha i když nebudeme hřešit, nemůžeme objevit boha a žít šťastnej a plnej život. No… proč né, když jim to pomůže. Všichni začali spívat, parádně, melodicky, tleskali do rytmu za doprovodu dvou bubeníků. Bylo to zajímavé. Taková směsice tradičního náboženství a křes´tanství. Sem tam lidi v eufórii vykřikovali „amen“ a „haleluja“, „ano pane“ „ je to pravda“. Pak se ale stalo něco, co bylo opravdu vyjímečné. Lidi si začali během zpívání sedat a klekat, pokládali si lokty na kolena a skláněli hlavu. Z jejich hlasu jsem poznal že pláčou, fňukali, popadali dech. Byli tak ponoření do modlitby, nebo do nějakého druhu psychózy, že to kompletně ovlivňilo jejich emoce a brečeli. Měl jsem pocit, jakoby trpěli a vůbec se mi to nelíbilo. Proč by měl člověk plakat, když se modlí k bohu za dobré věci? Když jsem se jich pak ptal, proč, říklai, že je třeba milovat boha. A když ho milujeme, je třeba milovat celým srdcem. A protože jsme hříšní, litujeme hříchů a proto brečíme.

Dalším cílem bohoslužby bylo modlení za uzdravení a pak přivítání nově narozeného dítěte do komunity. Né křtem, ale zpěvem a modlením. Během této části bohoslužby někteří s přítomných vyprávěli osobní příběh, jak jim bůh v životě pomoh. Na konci každé historky byli všichni šťastní, plní pozitivních emocí a křičeli „haleluja“ a „ano, ano pane“. Přišel proces léčení. Jak už jsem řek, hlavním tématem byl duch svatý. Páter se zeptal, kdo potřebuje abychom se za něj modlili. 5 mamin si stouplo do řady před přítomné, čelem k páterovi, zády k nám. Za každou z nich se postavil někdo ze sboru zpěváků, nebo ostatních pomocníků (byli to 3 chlapi). Pak se u jedné po druhé modlili. Byl to ten samý proces, jako předchozí večer zkoušeli na mě a na Alex. Jenže tentokrát jim to u 3 fungovalo. Modlili se, ona mamka opakovala že chce ducha svatého, jeden nebo dva chlapíci jí hlasitě a z blízka odříkali modlitbu v angličtnině a pak v tom podivném zazyce. Co se pak stalo bylo opravdu drsný. Jeden přiložil ruku na rameno, nebo mezi lopatky, začal jí třást. Ona žena se začala celá klepat, podlomili se jí nohy a tranzu upadla na zem. Nechali jí ta chvíli ležet a pokračovali u ustatních. Když se ta v tranzu probrala, někdo jí pomohl vstát. Vypadaly spokojeně. Když tenhle proces pokračoval půl hodiny, 45 minut, někteří kteří měli zpívat opět upadali, spíš upadaly… do tranzu, plakaly, a začínali brblat podobná slova, kterým jsem nerozuměl. Po mši jsem se zeptal, co že je to za řeč? Bylo mi řečeno, že je to jazyk andělů. Že i v Bibli je napsáno něco jako že Ježíš své následovatele naučí mluvit jiným jazykem. Buď to byla pravda, nebo se to naučili, protože jsem rozpoznalpár podobných slov, které se stále opakovaly. Prý takto mluví s bohem a ten ji radí co dělat a co nedělat.

Každopádně tohle byla hodně zajímavá zkušenost. Je to kulturní a spirituální bohatství, které na světě máme. Lidi chtějí žít spořádaně v klidu a lásce. Na druhou stranu, někdo by mohl říct, ti jsou divní, to je sekta, je třeba tohle zakázat… proč? Protože já nesdílím jejich představu, protože nerozumím tomu co dělají a proč to dělají? Bylo by fajn, kdyby každej mohl zažít něco podobného, cítit jinou kultůru a vyzkoušet si na vlastní kůži, i když jsme dost otevření, pořád soudíme. Není to nic zlého dokud nevyřkneme verdikt, založen jen na našem názoru. Pak vznikají války, nenávist, démonizace určitých náboženství, xenofobie atd. Takže, kulturní rozmanitosti zdar J.

(sprcha - bathroom)

Another from my small trips was to Buea. It is small, approximately 30 thousand inhabitants on the base of Mount Cameroon. It was great there, polite people who almost didn’t screamed and who were calm, not like in Douala. Also the climate was fine, about 25°C and during the night was pretty fresh, almost cold. Me and Alex, we met there two other trainees, one from Norway who we met during JumpIn and second from Canada who just arrived. We walked a bit in the town, ate a grilled fish, found out some details about how is it best to climb up the mountain and then we split.

Main reason of our trip was the invitation by one of Alex’s colleagues to a mass of her church. It was 5 past when we arrived to the place. Pamela invited us warmly, introduced to her sisters and brothers and the priest who was the leader of that mass. Then she invited us to eat something at her place (by the way, it was the best plantain I have ever had here). Then we came back, because we were staying in the priests’ house. We came just in the middle of small prayer, kind of training to the big Sunday one. It was pretty interesting. People were singing, clapping hands in the rhythm and enjoying praying. Then I started to be a bit suspicious, because I didn’t know who these people are and because they started to enjoy too much their prying. The day after I found out that they are Pantekitists. Kind of Christian church with some particularities, which is generally accepted in Cameroon. Everyone was really nice and welcoming and they offered us that they will pray for us. That we didn’t refuse. Alexs’ turn was first. One of mans there told her to repeat fast something like, “come holy ghost, come holy ghost...” and he put his arm on her shoulder and started to prey. Really aloud, really by hearth. In one moment he started to say something not understandable. And in that moment I said that is enough. Then he stopped and asked her, if she felt something, but evidently nothing. May bee only heat of his palm. Then he came to me, same process. I was cheating and just pretending that I want holly ghost. I didn’t close my eyes and haven’t been repeating that magic formula fast enough. Why? Because I believe in some spiritual things and also because I don’t like, when someone else make decisions instead of me and telling me what am I supposed to do. So, I didn’t receive the holy ghost.

Next day in the morning we ate our breakfast and then the mass started at 9, and finished finally at 2pm. Really long, but really interesting experience. The church was just a cottage made from planks, 10 x 15 metres, SKROMNĚ decorated, without a tower. Only with 2 windows and doors at each side one. In the place where is usually altar, was small stage with tiny speakers table on which the priest was putting the Bible. The mess started.

The priest had really interesting speech during Sunday school. It was about being a parent. He said that parents are responsible to bring to the world another human being and give it to the god (which means to show him the right believe). He said also something I absolutely agreed with. He said that it is necessary to want the child (well, he said if you don’t need a child, don’t make him...) and to be sure that you are able to feed him, but also to give education – in school and also in family. I think that even in my country people forget about that as well time to time.

Then the mess started. The topic was the Holy Spirit. He said that without it, even if we will not sin, we can’t find a god and to live happy and full life. Well, why not, if it will help them... Everyone started to sing, really nice, melodically, they were clapping hands to the rhythm being accompany by drum players. It was really interesting. Kind of mixture of traditional religion and Christian church. Time to time someone spontaneously shouted in euphoria “amen” and “hallelujah”, “yes lord” “it is true”. Than happen something, what was really exceptional. Some people started during singing to sit or knee down, they put their elbows on the knees or chairs, putting the head down. From their voice I recognize that they were crying. They were so deep in prier or maybe kind of psychosis, that it completely influenced their emotions. I had the impression as if they suffered and I didn’t like that. Why should a man cry when is he prying the god for a good things? When I asked why it is like that they told me, that it is important to love the good. And if you love, it if needed to love by whole heart. And because we are sinners, we cry, because we regret our sins.

One of the next objectives of the mess was praying for healing of some present people and then to welcome new baby to the church community. Not by the baptism but by singing and praying. During this part some of present were telling stories from their life, about how god helped them. At the end of each story, everyone was happy, full of positive emotions and was shouting “hallelujah” and “yes, yes lord”. The time of healing came. As I said already, main topic was the Holy Ghost. Pries asked who needs as to prey for him. 5 mamas stood in front of us to the line, front to the priest, by back to the audience. Behind of each of them stood one person, one of the singers or of 3 priests’ male assistants. Then, one by one were praying for each of mamas there. It was the same process as they were practicing with us the previous evening. But for this time, for 3 of those ladies it worked. They were praying, mamas repeating Holy Spirit comes... one or two of that men were praying really close to their years in English and than in that special language. What happened later was really something. One of those many put his hand on or between the shoulders and started to shake it a little. Than the woman started to shake her whole body, her knees broke and she fell down in the Trans. They helped her to fall down and left her laying there and continued the process with the others. It lasted 45 minutes at least. Some of singers were crying same as before and started to repeat similar words as those guys in the language I didn’t understand. After the mess I asked what was it, the language? They told me that it is language of angels. That even in Bible is written that Jesus will teach his followers some special language. It can be true or they just learned some phrases, because I had the impression I recognised some similar words in speeches of several people. They said that in that time they talk to the god and he is helping them to decide what to do or not to do.

Definitely this was really interesting experience. It is cultural and spiritual richness that we have all over the world. People want to live in peace and love. At the other hand, one could say that they are strange, that they are a sect and that it should be forbidden... but why? Because I don’t share their ideas, because I don’t understand what they are doing? It would be really nice that everyone could experience something similar, to feel different culture and try it by himself, because even if we are enough open-minded, we are still judging. Actually, it is not bad until we say some judgement or decision made only on our point of view. Then there are the wars, hate and hostility, demonization of certain religions, xenophobia etc. So live the cultural differences.